Jdi na obsah Jdi na menu
 


Teorie turistiky 1.díl - Turistická chůze

31. 12. 2008
Teorie turistiky 1. díl – Turistická chůze
 
Abychom mohli naše výlety ještě vylepšit, předkládám zde vzdělávací článek.
Současně děkuji Věře za skvělou odbornou literaturu.
Mirek
 
 
Turistická chůze
 
Správná chůze je předpokladem dobře prováděné turistiky. Turista, který je správně na chůzi připraven, se během cesty zdaleka tak neunaví, chůze mu není překážkou, ale naopak poskytuje mu mnoho radostných pocitů z pohybu.
            Většina druhů chůze má v podstatě stejnou pohybovou techniku. Našlapujeme přes patu a zároveň přenášíme váhu těla, takže postupně zatěžujeme chodidlo. Chodidlo stavíme rovnoběžně do směru pochodu z důvodů ekonomických. Proto je také třeba, aby pohyb nohou byl plynulý a výkyvy do stran a vzhůru co nejmenší. Hlavu i trup držíme zpříma, paže se pohybují volně podle těla. Při větší rychlosti se pokrčují. Délka kroku je u každého individuální a nemá být násilně prodlužována. Při 140 krocích za minutu máme potom rychlost asi 6,5 km v hod.
            Při chůzi v horském terénu bedlivě pozorujeme terén a vybíráme cestu. Při stoupání jdeme delším krokem a předkláníme se, aby se váha zátěže dobře rozložila. Jdeme pomaleji než v rovině. Při stoupání v serpentinách se nezkracujeme cestu, vedlo by to k předčasné únavě.
            Při sestupu jdeme kratšími kroky a v mírném předklonu, při čemž změkčujeme krok povolením v kolenou. Na prudkých svazích používáme i rukou. Vyhýbáme se kluzkým kamenům, kleči a bažinám.
            Chůze v hlubokém sněhu je mimořádně namáhavá. Nohy klademe na sníh opatrně a při každém došlápnutí si napřed lehkým přidupnutím zpevníme stopu. Chůze v hlubokém sněhu je namáhavá proto, že při ní užíváme i těch partií svalových, které při normální chůzi namáhány vůbec nejsou. Našlapujeme rázně, na největší plochu chodidla a co nejkolměji k terénu. Boříme-li se nad kolena, pak jednotlivé stopy zahrnujeme a spadlý sníh do ní sešlapujeme. Pro větší celky určíme dopředu tři prošlapávače, které často střídáme.
            Na ulehlém sněhu postupujeme obyčejně čelem ke svahu a stupy upravujeme kopnutím kolmo k povrchu. Vyhýbáme se místům, kde by mohly být volné prostory pod navátým sněhem (osamělé stromy, balvany, zapadlá kleč atd.).
            Chůzi trénujeme tak zvanou chůzí kondiční, při které jdeme rychlostí 7-8 km v hodině. Přitom máme paže v loktech ohnuté. Začínáme denní dávkou 10-15 km, postupně ji zvětšujeme a prokládáme odpočinky. Přidáváme také na rychlosti a zátěži. Při chůzi dýcháme rytmicky s krokem, při čemž výdech je kratší než vdechnutí. Např. vdechujeme na tři kroky a vydechujeme na dva kroky.
            Nacvičit správnou chůzi znamená chodit hospodárně, lehce a rovnoměrně. Nezapomínejme, že při jakémkoli křečovitém pohybu je únava daleko větší, protože křečovitým stažením svalů konáme zbytečnou práci.
            Systematickým nácvikem chůze nejen cvičíme svalstvo, ale také zlepšujeme činnost srdce a dýchání. Po vytrénování dýcháme pomaleji než před trénováním při stejné rychlosti a po 15 minutách chůze máme mít stejný tep jako před chůzí. Správným nacvičením chůze docílíme i menší kalorické ztráty. Při treningu si všímáme individuálního přístupu a způsobu chůze u každého cvičence.
 
Text převzat z:
Učební texty vysokých škol
Vysoká škola pedagogická v Praze, Fakulta společenských věd
PĚŠÍ TURISTIKA
Vladimír Dohnal (spolupracovali dr.Vl.Karas, B.Kos a v Adéeová)
Fotografie J.Matějíček, kresby Vl.Dohnal
Státní pedagogické nakladatelství, n.p. Praha 1957
 
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA