Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný popis mého záhadologického víkendu na Šumavě

30. 4. 2014

 

Mirek Šubrt: Stručný popis mého záhadologického víkendu na Šumavě (10. až 12. ledna 2014)
*************************************************************************************************************
 
A) Cíl
   ===
 
Protože není sníh a nemůžu proto jet na tradiční přechod Šumavy na běžkách (Železná Ruda - Černý Kříž), zvolil jsem alternativu. Půjdu jinudy a pěšky: v PÁ se vyspím v lese co nejblíže od vlakové zastávky Hamry, Hojsova Stráž (nejrovnější místo je bohužel hned vedle hřbitova), v SO dojdu odpoledne na Pohádku, prohlédnu si ji, pak si udělám ještě tak 10kilometrový okruh a vrátím se až za tmy, abych na Pohádce přespal. V NE pak dojdu asi po 10 km do Běšin, odkud se vrátím vlakem přes Klatovy a Plzeň zase do Prahy.
 
B) Motiv
   =====
 
Pohádka je starý statek, nebo spíš torzo statku, ležící poblíž obce Čachrov (mezi Nýrskem, Klatovy a Železnou Rudou), které se poprvé "proslavilo" asi přes 150 lety, kdy místní vesničané zapálili domek poblíž patřící údajné čarodějnici a čarodějnici samu pak upálili.
Od té doby tam prý straší její duch.
 
Vystřídalo se tam mnoho majitelů, ale nikdo tam dlouho nevydržel: ženy se prý zbláznily a muži se oběsili.
 
Poslední "slavný" majitel byl mnohonásobný vrah Roubal, jemuž soud dokázal 5 vražd, ale další minimálně dvě (pravděpodobně spáchané přímo na Pohádce) se mu prokázat nepodařilo.
 
Na tomhle místě se pokoušelo přespat mnoho skupin různého zaměření - od trampů po "lovce duchů". Některým se to podařilo, aniž by cokoliv paranormálního zaznamenali, jiní - často i navzdory deštivému počasí - raději krátce po půlnoci utekli ze statku a přespali raději v nedalekém lese, déšť - nedéšť, tak byli vyděšeni.
 
Na místě samotném natáčela i ČTV, jejíž jeden pořad v rámci seriálu Pološero je z jedné poloviny věnován právě Pohádce.
 
Okolo půlnoci se tam mají začít vybíjet baterie u elektroniky, přestávají fungovat kamery, mobily, kapesní svítilny, magnetofony. Zničehonic se zhášejí svíčky apod. Jsou prý slyšet kroky a ženské sténání. Účastníci mockrát pocítili ledový chlad na svém těle, který jim připomínal položení studené ruky a který byl doprovázen těmito i dalšími akustickými projevy. Psi najednou štěkají do prázdna, couvají se staženým ocasem a jeví známky děsu.
 
Údajně to většina lidí nakonec vzdala a pobyt na Pohádce předčasně, v noci ukončila.
 
A já? Chtěl bych zažít tuto situaci sám na sobě. Jedu tam sám, protože rozhodnutí přespat v Pohádce padlo dost rychle, takže už jsem nestačil vytvořit vícečlenný "průzkumný tým".
 
C) Průběh akce
   ===========
 
Jazyková poznámka: protože den pro mě začíná fakticky okamžikem, kdy se probudím, přiřazuji čas i příslušné aktivity předchozího dne - byť trvaly i přes půlnoc - k tomu předchozímu dni, ač by formálně měly patřit až ke dni, kdy se vzbudím; tato poznámka se týká strukturalizace času v rámci kapitolky "C2 - Sobota".
 
C1 - Pátek
     ------------
 
Jedu sám, se zimním vybavením pro spaní v přírodě, ale s několika věcmi navíc (diktafon, svíčky; žádný lepší "ghost meter" bohužel nemám). Sebou mám GPS s naplánovanou trasou, jako vždy.
 
Okolo 18:00 vystupuji z vlaku na stanici Hamry, Hojsova Stráž a začínám stoupat po silničce směrem ke hřbitovu, v jehož blízkosti chci přespat, protože jinak je okolo stráň a já se chci před zítřejším strašidelným přespáním v Chaloupce pořádně vyspat aspoň dnes a ne klouzat v noci někde po svahu.
 
Ale ze tmy přede mnou se náhle ozve mužský hlas, kam prý že jdu. Uf! No, přeci mu nebudu říkat, že ke hřbitovu, kde budu spát, ještě by si myslel, že jsem nějaký nekrofil. Takže jdeme chvíli spolu a hřbitov jen míjíme. Z chlapíka se vyklubal sympatický, dobrovolný člen jedné z Rysích hlídek, kteří mají tento víkend zrovna akci - hledají trus rysů, známky boje s vysokou atd. a získaný materiál pak zasílají k dalšímu zpracování. Spát bude někde v Hojsově Stráži v turistické ubytovně, kam za ním mají dorazit ráno ještě jeho další kolegové.
 
Já mu řekl zase o svém cíli a za chvíli potom se loučíme - on míří do Hojsovy Stráže a já do kopce po modré značce. Je tma jak v pytli, ale nechci na sebe zbytečně upozorňovat baterkou - dobře si pamatuji, jak jsem před pár lety dostal v lednu u Schwarzenberského kanálu hned po ránu při balení spacáku pokutu za spaní v přírodě (na sněhu) od nějakého velmi agilního "ochránce přírody".
 
Po chvíli jsem ale našel relativně rovné místo někde kus od modré značky ve stráni a ve 20:00 už ležím ve spacáku a zkouším usnout, což se mi docela brzy povedlo.
 
C2 - Sobota
     --------------
 
Ráno se budím okolo 8:00. Asi za hodinu zjišťuji, že jsou 2 stupně nad nulou, takže to ještě jde. V noci bylo relativně teplo, spal jsem přímo pod oblohou, jen na Evě - jako vždy (Eva je firemní název mé karymatky) - a ve spacáku, tedy bez stříšky. Bylo by to škoda, když přes pohupující se temné koruny vysokých smrků probleskovaly celou noc zářivé hvězdy (venku se v zimě vždycky v noci budím, přinejmenším proto, abych zkontroloval, jestli ležím na karymatce, a ne někde na sněhu, což ale dnes nehrozilo).
 
Když jsem tedy ráno balil spacák, vidím skupinu 4 lidí, jak sestupují po modré značce (v té tmě v PÁ jsem "zaparkoval" asi jen 3 metry od cesty, protože se hodně točila a já to špatně odhadl) a jedna holka z nich mi hned řekla, že mi přeje dnes klidnou noc na Pohádce (takže mě ten kluk ze včerejška "bonznul", ale to je OK).
 
Další průběh svého sobotního putování přeskakuji (snad jen, že ve výšce 1 250 m je trošku sněhu, ale spíše ledová krusta; jinak je všude jen tráva) a okolo 15:00 přicházím konečně na Pohádku, z jihu - po sestupu z kopce Plošina.
 
Pohádka leží těsně pod plochým hřbetem severního vrcholu dvouvrcholového kopce Plošina (972 a 964 m n. m.) a je to stavení v dezolátním stavu. Jak po náletech. Podle mapy má mít půdorys písmene "L", ale fakticky má půdorys písmene "I", protože jednu část tvoří jen rozvaliny se střechou přímo na zemi. Pokud pominu maštal přímo přiléhající k "obytnému" stavení, tak do domu se vchází buď dvěma dveřmi, nebo jedním rozšířeným (/vybouraným) oknem - to chápu jako hlavní vchod. V 1. patře je polorozbořená půda (z níž nebude těžké se propadnout do některé z místností pod ní). V přízemí jsou 2 chodby, z jedné z nichž vedou úzké schody na půdu, pak úzkou místnost nejasného určení, která má uprostřed díru 1 x 2 m do sklepa a pak tři "obytné" místnosti, z nichž je někde dírami ve stropě vidět přímo na půdu.
 
Všude je děsný čurbes - kusy cihel, dřeva, kamení, železa, rozbitého skla (všechna okna jsou rozbitá) a zbytků elektřiny (toto je DŮLEŽITÁ poznámka - viz dále "02:00").
 
V místnosti, kde budu spát (protože tam prý straší nejčastěji), je skoro jen starý krb a pak ještě něco, čeho jsem si, jak se později ukázalo, při této odpolední prohlídce nevšiml.
 
V podlaze vedlejších pokojů jsou široké díry do sklepa. A mezi dveřmi těchto pokojů jsou různé další překážky. Vše si snažím vrýt dokonale do paměti, protože mám v plánu okolo 16:00 vyrazit na menší výlet (samozřejmě s báglem, dnes ho mám výrazně lehčí, než před 3 týdny, kdy měl 36 kg) a vrátit se sem zase až za tmy.
 
Ještě před odchodem se bavím s klukem a holkou, kteří sem přišli na vycházku (tak 25letí). Ten kluk prý tu před 3 lety spal v létě na louce ještě se dvěma kámoši, v baráku se spát báli. Hmm, to pěkné začíná. Pak jsem díky své GPSce odlovil ještě 2 kešky v okolí a po 16:00 odcházím na asi 10km pidivýlet. Nejprve ale v lese (asi 250metrů od "hotelu") zahrabávám pod kořeny velkého stromu náhradní baterky - pro jistotu, kdybych byl v noci "vypuzen" ven a musel jsem přenocovat v lese, tak ať mám alespoň nouzové, náhradní baterky.
 
Celou dobu do 16.00 až do 19:30 jdu potmě (s několika "prohřešky", kdy jsem prostě musel rozsvítit) - trénuji "noční vidění", ale v tmavém lese s občas vysokým podrostem na tenkých cestičkách to nebyl zrovna skvělý nápad. Dívám se sice do svítící GPSky, ale řada cest označených v její mapě je v terénu dost zarostlá, nebo prostě úplně zmizely. Proto musím občas rozsvítit čelovku, abych někam nespadl.
 
Nakonec okolo 19:10 přicházím na planinu, kde už s napětím očekávám siluetu Pohádky proti skoro černému nebi. Není sice úplná tma, ale měsíc, ač měl dnes "vstávat" už někdy po poledni, to někde "fláká", takže je skoro úplná tma i na louce pod širým nebem. Hvězdy dnes nejsou a občas trošku poprchává.
 
K Pohádce přicházím asi v 19:20 a snažím se představit, jak budu hledat potmě ten strom s náhradními bateriemi na druhé strany této obrovské louky, pokud mi duch "vysaje" baterky a já jeho přítomnost dnes o půlnoci v budově prostě nevydržím.
 
Mám dnes v nohách 29 km a jsem docela utahaný a ospalý, přeci jen jsem se na dnešní noc zas až tolik nevyspal, i když to bylo - na to že je leden - úplně komfortní.
 
Jak se blížím k Chaloupce, tak nevím, zda si mám přát, aby tam někdo byl, anebo raději ne. Barák má totiž formálně 3 majitele (kteří se o něj nestarají, ale občas tam prý přijedou), takže setkání s nimi by asi nebylo moc vřelé. Na druhou stranu, kdybych tu potkal skupinu trampů, nebo ještě lépe, nějakých záhadologů, kteří tu zamýšlejí dnes přespat, bylo by to perfektní - jednak bychom vydrželi vzhůru až do půlnoci, jednak bychom se společné snad báli méně.
 
Nakonec je ale dům úplně prázdný. Rychle jsem vyhodnotil, že těžko bych vydržel 4 a půl hodiny chodit okolo domu a čekat na půlnoc. Světlo tu žádné není a v těsném okolí domu je díra, kam údajné vrah Roubal naházel kosti jedné ze svých obětí, když oběť samu nechal předtím sežrat svými vietnamskými prasaty, která zde v maštali choval. Brr, tak tam bych nechtěl spadnout. Zůstanu tedy raději v tom "pokoji".
 
Má dvoje dveře (tedy přesněji, dveřní otvory), na jedné straně dvě okna (tedy okenní otvory) a je tu silný průvan. Takže první testovací prostředek (zapálenou svíčku) ihned zavrhuji, neboť by to hned zhaslo, takže jako indikátor přítomnosti ducha to není vhodné.
 
Jsem už ale strašné ospalý, takže se nakonec rozhoduji zalézt do spacáku a počkat buď na ducha, nebo na spánek - podle toho, kdo/co přijde dřív. Ve 20:00 jsem už ve spacáku, jsem teple oblečen, děsně ospalý a mám poblíž sebe mobil kvůli hodinám, diktafon jako potenciální "důkazní materiál" a samozřejmě baterku. Je tady děsná tma a silný průvan.
Ale v tom kvílení větru zatím žádné podezřelé zvuky nerozeznávám. Ale "předstrašený" jsem už dopředu - docela dost.
 
Při každém divném zvuku či záblesku světla (měsíc sem z druhé strany přeci jen nějak záhadně občas pošle trochu světla) mě tak "trochu" polije hrůza.
 
Zhruba každou hodinu se dívám, kolik je hodin.
 
Když je 23:48, vytahuji diktafon a za chvíli ho zapínám. Namlouvám do něj základní kontext této chvíle, ale nějak mi to nejde. Jsem jak paralyzovaný. Jako bych se teprve učil nejprve formulovat své myšlenky a pak je hlasitě artikulovat. Chvíli nechávám diktafon puštěný (tak 8 minut přes půlnoc) a pak ho vypínám. Poslechnu si ho někdy jindy a třeba v záznamu něco zaslechnu. Teď ale neslyším nic. Jsem strašně, strašně ospalý, ale nemůžu usnout, ač se o to pokouším vlastně už od těch 20:00.
 
I po tom popůlnočním vypnutí diktafonu se každou chvíli dívám na mobil, kolik je hodin. Naposledy se dívám ve 2:00, přesně.
 
A za chvíli se to STALO!
 
Vedle krbu stála stará televize, odpojená od kabeláže. Ostatně do baráku stejně už hodně let žádný proud nejde. A ta televize se najednou zapnula!! Zničehonic. Obrazovka zapraskala a já se najednou dívám na nějaký horror (snad z 50. let 20. století) s českým dabingem. Obraz byl černobílý. Ale JAK TO, že se vůbec rozběhla?!
 
Hledám mobil, že to zkusím vyfotit. Ale než jsem ho našel, tak jsem zaslechl divný zvuk. Ne, sténání to nebylo. Spíše jako nějaké švitoření. Jsem úplně vyděšený a rychle posvítím směrem, odkud se ozývá ten zvuk. Vedle pořád ještě běžící televize jsem si všiml nějakého plyšového medvídka. Sakra, plyšoví medvídci přeci normálně nešvitoří! Tenhle medvídek měl jen jedno oko a mě se zdálo, že na mě začalo mrkat. Nejprve jsem se snažil uklidnit, že to je hra stínů, že to jen tak "vypadá". Ale on opravdu na mě mrkal, vedle něj hrála ta televize a medvídek najednou spadl na podlahu a začal se zvláštním kývavým způsobem přibližovat k mému spacáku (žádné nohy už myslím neměl - ty mu už dříve asi někdo utrhnul).
 
Byl jsem úplně vyděšený, tak na medvídka zkouším křičet, ať zůstane, kde je. Ale nedokážu se sebe vydat nic lepšího než chroptění, ať se snažím sebevíc. Cítím, že mi srdce strašně buší a já začínám "přemýšlet", že odsud zmizím, hned teď!
 
A najednou jsem se probudil. Na mobilu je 2:30. Já jsem úplně propocený, tep mám asi 180 za minutu a jsem ŠTASTNÝ, že to žádný duch nebyl. Jen noční můra.
 
I když, pokud bych měl ironicky parafrázovat sira Poppera, filosofa a teoretika vědy, propagátora myšlenky o falzifikaci hypotéz, dle níž žádnou teorii nelze nějakým experimentem dokázat, ale lze ji tak jedině zpochybnit (tedy nějakou "kontra-evidencí") a tím si připravit důvod, proč hledat hypotézu jinou, adekvátnější, tedy pokud bych měl tohoto chlapíka (jehož základní myšlenka fakticky představuje základní ideologii" současné metodologie vědy) ironicky parafrázovat, pak mu namítnu toto:
 
"To, že jsem v Českém Ráji o minulém víkendu nepotkal žádné indiány, ještě neznamená, že na světě (už) žádní indiáni nejsou."
 
To je můj "skepticko-konstruktivní" závěr z celé této akce.
 
Pak jsem usnul a spal až do 9:00.
 
C3 - Neděle
     -------------
 
V 9:05 vstávám, balím a rozhodně už nechci v tomhle baráku trávit víc času, než je nutné, takže nasnídám se třeba až v poledne. Už chci být odsud pryč. V lese jsem našel strom s náhradními baterkami (teď je ale světlo, v ty 2:00 bych to asi ale našel jen těžko), došel těch asi 10 km do Běšin a tam chtěl jít na vlak.
 
Autobus tam totiž v neděli už nejezdí - uf, co taky chtít od veřejné dopravy, když cílem všech "porevolučních" vlád v ČR je demontáž zdravotnictví, veřejné dopravy, školství, průmyslu atd. atd., že?
 
Na nádraží mi ve výdejně řekli, že nejbližší vlak mi jede za hodinu a půl, ve 14:19. Tím bych se dostal do Klatov a s dalšími přestupy pak do Plzně a do Prahy. Ale "mimo kameru" mi doporučil, ať jdu raději na stop a v Klatovech pak mám šanci stihnout ve 14:09 přímý rychlík do Prahy.
 
Skvělé, to je nápad. Po asi 20minutovém zbytečném oboustranném mávání (já na řidiče a oni zase na mě) mi zastavil nějaký Tunisan. Vynechám všechny detaily, i když toho o něm vím už skoro víc než o sobě. Odvezl mě až do Plzně, přitom jel pořád téměř 140 km/hod - prý řídil auta v Tunisu od 12 let a uznává jen zákony, které má ve své hlavě... Chvíli jsme ale jeli
jen asi 45 km/hod - to bylo, když si jednou rukou zapaloval cigaretu a druhou bral mobil, takže mě požádal, abych za něj řídil - UF, to bylo mé první řízení auta v životě. A bál jsem se jen o trošku méně než v ty 2:00 v noci, protože ten volant měl citlivější, než jsou řidítka u mého kola. Naštěstí telefonát rychle ukončil a volant si převzal zase on.
 
A z Plzně jsem už do Prahy jel přímým autobusem se Student Agency.
 
Pokud bych měl parafrázovat ještě jednoho autora, tentokrát ruského spisovatele Gogola, tak bych asi celý tento text uzavřel slovy:
 
"A tím končí 'Noc na Pohádce' aneb 'Blairwitch continues' aneb 'Zápisky z mrtvého domu'."
 
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA