Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rumunsko 2008 - Jak to viděla Lada

25. 8. 2008
 
RUMUNSKO 27.06. – 06.07. 2008
 
Přes hory a kláštery do Drákulovy Transylvánie
 
 
Tak a je tu TEN DEN D.   Pátek 27.06.2008. Odjíždím sama s CK Poznání do Rumunska k Drákulovi a do hor. Dobalila jsem poslední věci. Sjednala si pojištění aby to– kdyby se mi něco stalo nebylo drahé JJJ. Táťka s mamkou mne vezou na vlakové nádraží k autobusu. Město je ucpané. Cesta trvá 25 min. Já jsem nervózní jestli to stihneme. Nedošlo mi že je poslední školní den a děti dostávaly vysvědčení. Proto je ve městě takové pozdvižení. V bláhové naději že autobus do Prahy v 10:40 bude poloprázdný jsem byla opět zklamaná. Budu ráda, kydž se do něj i s mým loďákem vejdu. Uffff. Podařilo se já i moje zavazadla jsme naloděni a vyrážíme směr Praha – Černý Most. Dokonce jsem si i sedla. Veze nás řidička. Tak nás snad nikde nevyklopí J JJ. Cestu od Mladé Boleslavi do Prahy jsem prospala. Na Čerňáku vystupuji a nabírám směr Mekáč a CČM. Na místě určení jsem ve 12:20.Vidím asi 4 lidi postávající na chodníku se zavazadly. Odpověď na moji otázku : „ Nejedete náhodou do Rumunska? „ vše vyjasňuje. Hurá nečekám sama. Seznamuji se a je mi řečeno že na mne dají pozor J. 2x z nervozity navštěvuji WC McD. Počasí nám přeje. Je pod mrakem. Bude se bezva cestovat. Připadá mi že mám největší zavazadlo za všech. Ještě že nebude naplněný celý autobus. To by asi loďák vyložili J. Postupně se schází další lidičky. Hurá a je tu autobus. Přijíždí skoro na minutu přesně.(13:10). Mám sedačku 23-24 celou jen pro sebe. To se to bude spát J. Mám strach jak to dopadne s mým pasem. Platnost je do 17.12. Podle propozic by měl platit alespoň do 17.01.2009. Průvodcem jsem byla ujištěna že vše bude O.K.Snažím se tomu uvěřit. Klidná budu ale až ráno – po překročení Maďarsko –Rumunských hranic. Mám pořád hrozný hlad. Svačinu, která by mi měla stačit celý příští den mám již skoro snědenou. 3 ze 4 housek, 3 ze 4 okurek, 1 ze 2 jablek. Ještě že mám asi 20 müsli tyčinek. Tak snad neumřu hlady J. Po 16:00 hod. Zastavujeme v Brně a nabíráme ještě asi 10 lidí. Celkem nás je tedy 25. Cestu z Prahy do Brna jsem částečně prospala a částečně projedla. Jsem opravdu moc unavená. U benziny za Brnem kupuji velkou bagetu a minerálku. Dnes už jíst opravdu nebudu J. Noo i když uvidíme. V 17:21 Přejíždíme ČS – SL hranice a kupujeme dálniční známku. Nabíráme směr Bratislava. Tam dorážíme v 17:55. Průvodce je samá sranda. Bude bezva. Přejíždíme Dunaj a průvodce říká „Co je to za řeku ?“ Někdo vykřikuje : „ VOLHA“. Propukáme v smích.Objíždíme Bratislavu po obchvatu. Dostáváme informační letáky o tom co nás čeká a nemine J. Součástí jsou i plánky měst a hor abychom se neztratili J.   Opět mám štěstí na spolucestující .V Brně přistoupil manželský pár, který sedí hned za mnou. Při jídle hrozně mlaskají a to mne vytáčí do maximálních otáček. Doufám, že nebudou jíst často J. Míříme do Maďarska . Zatím je vše O.K. V 18:15 jsme na Slov –Mad.přechodu RAJKA. Žádní celníci jen prázdné chátrající budovy. Maďarsko – zaujalo mne velké množství vrtulí větrných elektráren. Všechny se točí. Asi venku fouká J. Směřujeme na Györ a Budapešť. Kupujeme dálniční známku. 19:30 přestávka na WC chlapi lábou pivo..Aspoň zase brzy zastavíme J. Pokračujeme v krasojízdě. Dálnici lemují ohromná pole obilí, kukuřice a slunečnic. Všechna pole jsou oplocena. Míjíme velkou plantáž s rybízem. Půlka nebe je vymetená druhá půlka černá. Budapešť 80 km. Dvojka za mnou opět mlaská J- 21:00 Projíždíme Budapešť.
 
2.DEN
 
02:45 dorazili jsme na Rumunské hranice. Celníci nás nekontrolují. Jsme jim putna. Hurááááá. Nezůstanu na hranicích ani pro mne nikdo nebude muset jet. Měníme první hotovost.Těšila jsem se že budu konečně milionářkou. Bohužel nuly již před časem zrušili L. Za 40 EUR mám 136 LEU. Peníze jsou úplně nové. Vypadají podezřele. Zvláštní hladký papír. Kontroluji vodoznak. Profesionální deformace. Je tam ! Tak snad budou pravé.To zjistím už brzy při prvním placení na hřbitově J. Kraj MARAMURES v 5:00 zastavujeme u lesního pramene. Probíhá ranní hygiena a WC v lese za stromy. Obloha je zatažená. Fouká. Z mého loďáku vytahuji batoh. Posouváme si čas o 1 hodinu dopředu. Od teď budou časové údaje v Rumunském čase. Přejíždíme horské sedlo Posu Lunta – teče zde řeka TISA .Jedeme proti proudu. 7:00 zastávka v SAPINTĚ na VESELÉM hřbitově. Je to nádherný hřbitov s bohatou výzdobou. Je zapsaný na seznamu UNESCO. V 7:50 odjíždíme. Cestou míjíme domy u kterých hojně rostou a kvetou hortenzie. 8:30 zastávka ve větším městě Sighetu Marmatiei. Měníme další peníze. Za 40 EUR dostávám 142 LEU. Holt větší město – větší konkurence a lepší kurz. 09:40 pokračujeme v naší cestě. I když jsem celou cestu spala vyjma „čůracích „ zastávek autobus mne ukolébává ke spánku. Připadám si jako Šípková Růženka. Na to že byla ráno černá obloha je teď vymeteno a začíná pěnkné PALERMO. Docela se těším na večer do hotelu na pořádnou sprchu.Ještě pořád nevím s kým budu spát. To bude další překvapení. Doufám že příjemné J. Míjíme řeku IZY, která je po velkých deštích rozvodněná a špinavá. Plave zde značné množství odpadků. 10:30 zastávka u klášterního komplexu BARSANA. Novodobější stavby. Nádherná zahrada. 10:00 Pokračujeme dál. Cestou je vidět množství z mého pohledu až luxusních domů. Další překvapení. 11:00 vesnice IEUD. Návštěva kostelíků. Krásné IKONY. Pokračujeme směrem do hor. 14:00 Příjezd do horského střediska BORSA.Je tu spousta hotelů, které jsou rozestavěné nebo opuštěné. Máme nejhezčí hotel J. Teď ještě nevím s kým budu sdílet „ lože“. A je to tady. Mám parťačku. Kristu. 71-letou paní.Ubytováváme se v pokoji 202. Je to fajn „BABČA“ . V 15:00 máme sraz u lanovky která je dlouhá 2 km. Stoupáme po svých výš a výš. Vidíme a míjíme ohromná stáda ovcí a spousty polodivokých koní. Na vrcholcích hor leží zbytky sněhu. Je to pěkná procházka. Pozor před námi se objevuje prudká strž. Průvodce Martin nám oznámil, že tudy vede cesta dolů. Je to prudký a dlouhý sráz. No a nám nezbývá nic jiného než začít klesat. Nevím jestli si nerozbijeme ústa. Míjíme Koňský vodopád. Je nádherný. Cesta začíná být přívětivější. V 18:00 dorážíme do hotelu. Ve 20:00 je večeře. Dostali jsme DŽORBU – polévku (základ byl jako na bramboračku ale bez hub) bylo tam nasekané rajče. Mam bylo to dobré. Následovaly 2 plátky vepřového s bramborem a zelný salát. Aspoň se budeme nadnášet J. Po večeři se jdeme   projít s Kristou a jejím kamarádem panem Vladimírem kolem hotelu. Všude je spousta toulavých psů. Ve 21:00 zalézáme do pelíšku. Dopisuji deník a musím napsat rodičům že je vše v pořádku. Budíček je v 06:30. Snídaně v 07:30. 
 
3. DEN
Jak jsme s Kristou ujednaly tak se i stalo. V 6:30 vstáváme. Krista je už po cvičení a naondulovaná. Já si dávám sprchu a fénuji vrabčí hnízdo. Spalo se mi krásně. Balíme věci a odnášíme je do autobusu u kterého jsme s Kristou první a hurá na snídani. Ta je vydatná.Housky, máslo, marmeláda. Vaječná omeleta a ovčí sýr. Vše zapíjíme výborným ovocným čajem. Ještě si odskočíme a v 08:20 je odjezd. Dnes nás čeká výlet po jižní Bukovině. Návštěva malovaných klášterů. Je to dost daleko – proto vyrážíme dřív. Po včerejší horské tůře mi kupodivu nic není. Bála jsem se že mne budou bolet nohy. Ale nic.To je dobře J. Projíždíme sedlem PRISLOP přes které se konal poslední nájezd Tatarů.Sjíždíme ze sedla. Najednou se před námi na silnici objevují polodivocí koně. Jedeme opatrně. Po chvíli uhnou a my pokračujeme v jízdě. Všude je spousta toulavých psů.jsou hodní a vděční za každé sousto a podrbání.   Získávám další nové poznatky – Rumuni seno neobracejí. Posekají trávu nechají ji zaschnout a navěší ji na sušáky a děj se vůle Alláhova. Sama doschne. Dobrý nápad Tati. Ne? To by se to sušilo.   Míjíme pohoří SOHART Moldavské hory. Řeka Bistrita. Říčka MOLDOVITA – MOLID. NA okreskách nejsou ukazatele. Jen patníky se 2 názvy a vzdáleností 2 nejbližších měst. Bukovina je trochu divočejší. Ve 12:00 přijíždíme do VORONETU. Je též nazýván Sixtinskou kaplí východu ( modř VORONETSKÁ a SAPINTSKÁ). Voronetská modř se získávala drcením lazuritu. Legenda k Voronetu : Štěpán Veliký v době své vlády v 15.stol. zastavil postup Turků. Narazil na poustevníka DANILA. Zeptal se ho co bude dál. Postevník mu dal pozitivní odpověď. Jako poděkování postavil kostel Sv. Jiří. Následnou bitvu vyhrál. Nezapomněl na svůj slib a postavil klášter VORONET Vstup do kláštera je z boku což je neobvyklé.. Na zadní straně kláštera je vyobrazen poslední soud.
Klášter HUMOR – laděn do červeno-hněda. Není to knížecí klášter – proto zde chybí věž. Je zde nádherná růžová zahrada. Fresky jsou podobné jako ve VORONETU. Je zde obranná věž. Stoupáme do ní po prudkém schodišti. Lezeme po 4. Mít tak o 10 kg víc tak bych už neprolezla. Cesta dolů bude zajímavá. Přežili jsme sestup. Hledáme WC . Cestu k němu nalézáme během chvilky. Nos nás spolehlivě vede. Je to tragédie. Díra do země. Na ní hozené pouze prkno. Vše notně pomočené a pokakané….. Odcházíme hledat nějaké přívětivější zákoutí. Snad nějaké nalezneme J. Hurá něco se našlo. Pokračujeme do mužského kláštera NEAMT.Cestou míjíme vesnice. Seno se zde suší na jiných sušácích. Stavby jsou tu hodně podobné ruským. Také zdobení je ruské. Jak by ne vždyť nedaleko za kopci je MOLDAVA. Bukovina je drsnější . Nové domy se tu moc nevidí. Je tu i více bídy. Setkáváme se zde se žebrajícími dětmi L. Krajina je zde otevřená a rovná . Velké a rozsáhlé stepi jsou v dálce ohraničeny horami. V 17:00 jsme dorazily do NEAMTu. Je zde zázračná ikona MADONY – která se podlézá. Prý splní přání. Tak si přeju ……….. Uvidíme jestli se to splní. Někteří podlézají několikrát. Mají asi víc přání. Nejsou tak skromní jako já J. Je zde tříruká Madona – ta je však v rekonstrukci tak jsme ji neviděli. Nalézá se zde hrob neznámého svatého. A veliká knihovna. Při vstupu do kláštera nás místní mnich pocákal „záchodovou „ štětkou namočenou do vonné vody. Žije zde asi 150 mnichů. Jeden se nás ujal. Mluvil rusky. Provedl nás TISKAŘSKÝM muzeem. WC opět tragédie. Zase hledáme vhodné zákoutí. V 18:00 odjíždíme . Ještě se fotíme s Kristou . Je fakt skvělá. U autobusu si dávám pivo GAMBRINUS. Moc mi chutná a já si doplňuji energetické zásoby. Zítra je budeme potřebovat. Máme na programu docela náročný horský výstup. Zásoby jídla se mi krátí. Pořád bych něco jedla. Budu muset udělat nějaký nákup. Aspoň chleba. Mysli tyčky ještě nějaké mám. V hotelu kam jedeme budeme spát 2 noci.Tak nám odpadne ranní stěhování. Pojedeme teď asi 1 1/2 hodiny. A jsme tady DURAU . Opět máme hezký hotel. Pokoj číslo 309. Musíme však vyplnit policejní hlášenky. Jinak nás neubytují.Za půl hodiny je večeře.Bydlíme v posledním 3. patře až pod střechou.Výtah zde není. Kufr a tašky se pěkně pronesou. Večeře byla vydatná. Mamaliga – kukuřičná kaše s bryndzou. Vepřové maso s kaší. Jako sladká tečka byla buchta plněná tvarohem a byla ještě teplá. Uff… jsme jako sudi. S Kristou se jdeme kousek projít.Budíček si domlouváme na 7:00. V 8:00 je snídaně. Tak nám bude hodinka stačit abycho se daly do gala. V 9 hod. je plánovaný odchod. Musím si koupit něco k jídlu abych měla přes den něco na zakousnutí. Jinak umřu hlady J. Jsem příšerně ospalá. A to kus dne prospím v autobuse. Dnes už končím. Dobrou noc !
 
 
 
 
4.DEN
 
Opět ranní rituál.Vyrážíme na snídani. Ta je bohatá. Houska, máslo, marmeláda. Vaječný nákyp s uzeninou a rajče. Ovocný čaj a káva. Pán vedle od stolu ( pojmenovala jsme ho NERUDA – je totiž pořád s něčím nespokojený a má připomínky ) opět frfňá že on ovocný čaj nepije . Takový fujtajbl. Aspoň že je káva. Tak se mu nálada o něco zlepšila. V 9:00 vyrážíme na tůru do pohoří CEAHLAU. Nevíme co nás čeká a to je možná dobře.Protože by jinak třeba nikdo nešel.Výchozí výška je 800 m.n m. Kupujeme si lístky na vstup do národního parku za 6 leu. Začíná šílené stoupání, které nemá pořád konce. Na začátku Krista nasadila ďábelské tempo. Po 1 hodině chůze šíleným a strmým terénem zastavujeme u 1. chaty FANTANALE . Čekáme na opozdilce. Po chvíli odpočinku pokračujeme dál.. Po další 1 ¼ hodině zastavujeme na louce kde opět čekáme na zbloudilce. Čeká nás ještě náročnější kus trati. Ve 12:15 zdoláváme vrchol TOACA 1.904 m. n m. Alena ji přejmenovala na KLOAKU. Cesta dolů bude dost náročná. Asi po 1 ½ hodině zastavujeme u chaty DOCHIA. Dáváme si DŽORBU – kuřecí polévku na posilněnou. Čekají nás ještě asi 2 hodiny chůze k vodopádu a další 1 hodina domů na hotel. Jdeme kolem poustevny. Máme chuť zkontrolovat poustevníka jestli se živí kořínky a brouky, nebo jestli si dává pečená kuřátka J. Terén je hodně svažitý a nebezpečný. Hurá a už jsme u vodopádu DURATOIDEA!!! Omývám se vodou a piji jako duha. Voda je sice ledová ale výborná. Po další hodině chůze dorážíme na hotel. Zvládli jsme převýšení 1.100 m. To jsme pašáci !!!! Letíme do sprchy. Jsem jako slaneček. A hurá na večeři. Ta dnes bodne. Jako předkrm máme červenou řepu, husí játra a 2 minipárečky. Následuje ražniči + zelenina (kukuřice,mrkev,fazolové lusky) a houska. Jako sladká tečka je závin. Snědla jsem to všechno.Jdu se projít a koupit něco na zítra. Sladkosti už jsou na dně. Krista si jde sednout na lavičku s panem Vladimírem a dávají si pivo. Jdu nakupovat s Mirkem a Pavlem. Černá čokoláda nakoupena tak jsem spokojená. Ještě zuby a hupky dupky do postýlky. To se to bude po dnešním výšlapu spinkat. Dobrou noc a zase zítra. !!!
 
5. DEN
 
Vstáváme v 06:30. Opět kolotoč- sprcha , balení kufrů a hurá na snídani. Houska, máslo, marmeláda. Opět vajíčka . A žije cholesterol !!!- Dnes jsou to 2 volská oka posypaná sýrem a rajčátko. Mňam. Na zapití máme výborný čajík. Supr káva. Je jí ale jen malý „chcáček“ a vý borná horská voda v lahvi. Tu si beru s sebou. Kdybych ji vypila tak bych chodila čůrat jako koroptvička J. V 9: 00 klasicky nástup do autobusu a odjezd. Objíždíme celou BIKAZSKOU přehradu, která byla postavena v r. 1950 na řece BISTRITĚ a míříme do BIKAZSKÉ soutěsky. Jsou zde až 300 m vysoké skalnaté srázy. Absolvujeme asi 30.min procházku soutěskou. Pokračujeme j jezeru LACU ROSU (červené jezero) které se nachází 900 m. n m. Po nedávných deštích je jezero hnědé. Vykukují z něho zbytky stromů, které zaplavila voda. Dělíme se na 2 části. Někteří zůstávají u jezera a budou mít odpočinkové 4 hodiny. My tvrďáci , aspoň si to myslíme vyrážíme do pohoří HAGHIMAŠ na horu Zabiják PIARTA GHILCOS, která je ve výšce 1.300 m. n m. Začínáme stoupat k Zabijákovi. Asi věděli proč ji tak pojmenovali. Začátek cesty je opravdu zabijácký. Příšerně prudký kopec. V první chvíli myslím že to vzdám. Navíc je hrozné teplo a dusno. Jde nás 15. V 1.části kopce to 6 lidí vzdává. Pokračuje nás 9. Ufff.   Máme první hrůzostrašný kopec za sebou. Vylézáme na náááádhernou horskou louku. Je to pro nás odměna za to, že jme vydrželi a nevzdali to. Louka je plná vstavačů, kopretin, zvonků a jiných krásných lučních květin. Prostě nádhera. Najednou na nás vykukuje další kopec. Opět hrůza. Strmé stoupání více méně po skále. Opět následuje nádherná louka. Trochu bloudíme. Ale krásně J. Šplháme údajně poslední kopec J. A najednou stojíme na Zabijákovi. Je odsud nádherný výhled. Děláme pár fotek a svačíme.Začíná pršet L. Oblékáme si pláštěnky a pomalu sestupujeme dolů. Cesta je dost kamenitá a klouže to. Radek vytahuje deštník J. To je gól. To by stálo za fotku. Mirek pohotově vytahuje foťák a fotí. Po chvíli přestává pršet. Přicházíme k autobusu. Nakupuji zásoby. V momentě kdy jsem je donesla do autobusu začíná průtrž mračen. Tak se v klidu nabaštím. V půl páté odjíždíme do hotelu. Tam opět přespíme 2 noci. Tentokrát nabíráme směr TRANSYLVÁNIE. Byla to dříve Maďarská část. Nápisy jsou zde v rumunštině a maďarštině. Ubytováváme se v SOVATĚ. Dnes je to pokoj 411. Ubytování je opět hezké. Stihnu sprchu a jde se baštit. Ta je zde formou švédských stolů. Dáváme si DŽORBU, Vepřové na fazolích s bramborem. S Kristou si jdeme koupit pivo a povídáme si do 12:00. Pak jdeme spát. V noci mám zimnici. Asi z přehřátí. Snad to bude ráno v pohodě.
 
6.DEN
 
Vstáváme v 7:00. Dáváme si panáka slivovice. Je mi už dobře. A jdeme snídat. Dávám si MAMALIGU, sýr s okurkou a rajčetem, máslo , marmeládu a chleba. Zapíjíme to čajem a výborným džusem. V obvyklém čase 9:00 odjíždíme. Dnes to bude město PRAID. Je zde solný důl hluboko pod zemí. Pak se projdeme po povrchovém dole. Odpoledne nás čeká koupání v solném heliotermálním - Medvědím jezeře. Koncentrace soli je zde údajně 250 g/ 1l vody. Cestou do PRAIDu vidíme množství čápů, kteří hnízdí na komínech a sloupech elektrického vedení. Přijíždíme do PRAIDU. Kupujeme lístky za 20 LEU. Nasedáme do dolového autobáku. Bláhově si myslím že bude na elektrický pohon. Opak je pravdou. Autobus je na naftu a čoudí o sto šest. Při výstupu z něj v pozemí se skoro dusíme výfukovými plyny.. Je tam jako v plynové komoře L. Scházíme přes 3 dveře po schodišti se 168 schody do ohromného, rozlehlého podzemí. Jsou to obrovské prostory se spoustou lidí. Je zde mnoho rodin s dětmi. Hrají zde badminton, ping-pong, jezdí na kolečkových bruslích, běhají. Prostě pohoda. Je zde dole v dole i připojení na internet. Mají tu i přijímač na signál mobilního telefonu. To jsou vymoženosti!!! Pracují tu manažeři na laptopech…. Je tu i kostel. Je cítit kadidlo. Když přijdeme blíž vidíme, že se zde slouží mše. Po zhruba ¾ hodině vystupujeme po schodišti opět k autobusu, který nás vyveze na povrch zemský. Ještě než dorazí kupujeme krystaly soli. Hurá už jsme na povrchu. S Alenou se zastavujeme na trhu. Kupuji barevnou sůl ve skleněné dóze do nové koupelny – teda nová bude asi tak až za rok. Díky nákupům se nám ztratila naše grupa. S Álou to bereme zkratkou – alespoň si to myslíme.Opak je pravdou. Místo toho abychom se ke skupině přiblížily, tak se vzdalujeme. Nakonec to bereme přes staveniště a louku. Poté se škrábeme po navážce ze které nebezpečně vykukují dráty. Ale skupinu jsme úspěšně dohnaly. Sice s vypětím všech sil. Procházíme se solným údolím, kde byly povrchové doly soli. Stékající voda ze svahů tvoří krystalky soli v rýhách kterými stéká. Brodíme se potokem na druhou stranu potoka ( voda je sladká) přecházíme přes nádherné louky plných čekanek , řebříčku, třezalky a řepíku. Nádherná procházka. Míříme k autobusu.. Ve 13:30 odjíždíme na hotel. Mirek a jeho parta mi nabídli že s nimi můžu jít na koupání v Medvědím jezeře. Ráda pozvání přijímám. Domlouváme se na čase 15:50. Od 16:00 je levnější vstupné do slaného, heliotermálního jezera. Dávám si sprchu, dojíždím salám a suchary a na chvíli se natáhnu do postele. Připravím si věci na koupání. Najednou zjišťuji, že mi chybí foťák. Prohledávám všechny věci jako šílenec. Připadám si jako hraboš polní. Foťák nikde. Jsem mírně nervózní. Spoléhám se na t o , že po večeři budou řidiči v autobuse a foťák se najde. Tak a už je čas vyrazit. Beru s sebou hotelovou osušku. A hurá vstříc vodě. Je za 5 min. 4. Dohadujeme se jestli nám to už dají za slevu. Vytahujeme 10 LEU a jsme připraveni na to, že víc nedáme J. Slečna u kasy neprotestuje. Zabíráme si místo na dřevěném molu. Rozdělujeme se na 2 party. Někdo musí zůstat na břehu hlídat. Voda je opravdu slaná a je i docela teplá. Koupání je žůžo. Zhruba po 20 minutách se střídáme. Slunko pálí. Je to nádhera. Využívám toho, že si k nám přisedl Martin. Vytahuji mapy z batohu a nechávám si od něj zakreslit trasu jízdy po Rumunsku. Při příštím plavání se ve vodě vytváří debatní kroužek. Voda krásně nadnáší. Bohužel máme před sebou pouze 2 hodiny. V 18:00 zavírají. V 17:30 se ozývá první výstražné zvonění že se blíží konec. Z vody se ozve hlasitý protest. Hladinu začíná brázdit muž na loďce a nahání plavce ke břehu. Vypadá to, že kdo neposlechne dostane ránu pádlem. Bára provokativně plave vedle loďky. Muž na ni mluví a ona dělá že neví VO CO GOU. Pak nastupuje posunková řeč a vše je jasné. Z vody vylézáme až s úderem 18 hodiny. Mirek mi nabízí společnou procházku s partou po večeři. Ráda pozvání přijímám. Krista jde dnes s panem Vladimírem na procházku a na pivo. Rychlá sprcha. Ťukám na Martina na 413. Půjčuji mu slíbený šampon. Jdu se fénovat a jsem připravená na večeři. Teď ťuká Martin vrací mi šampon a jdeme společně na večeři. Sedíme u řidičů a já se s nimi domlouvám na otevření autobusu. Večeře trvá dlouho. Řidiči jsou jako Otesánci. Pořád si přidávají J. Konečně jsou nefutrovaní. Hurááá foťák leží na sedačce. Řidiči mi nutí kořalku- nakonec si dávám panáka JASONĚ hurá na procházku. V 8:30 jsem na pokoji a začínám balit. Zítra jedeme dál.
 
7 DEN
 
Budíček je v 6:30. Dobalujeme kufry. Jdeme se posilnit. Mamalika, rajče,okurka, džem,džus . V 9:00 vyrážíme do SIGHISOARY ( šesté město). Je před námi 1 ½ hodiny cesty. Transylvánie alias Sedmihradsko – 7 hlavních měst. Ve 13. a 14.století sem proudily kolonisté z Německa. Německá města měla vlastní samosprávu. Dodnes se zde člověk domluví německy. Je zde i německá architektura. Od 13. do 18.stol. ohrožovaly města nájezdy. Opevněná sídla měli jen králové. Vzhledem k častým nájezdům si začala sídla opevňovat i šlechta. Opevňování kostelů – obranné hradby doplněné věžemi. Kostely měly obrannou funkci. Hřbitovy byly jinde. Ne u kostelů jako u nás. Většinou byly za vesnicí. SIGHISOARA ve 13.-14.stol. výstavba mohutného opevnění. Vznik cechů – ty měly spoluúčast na vybudování hradeb a na obraně města. Bylo 14 hradeb a 9 zůstalo. Toto město je rodištěm Vláda Draculy. Hodinová věž „ Balkánský orloj“ 7 figurek – dny v týdnu. Z druhé strany věže 2 figurky – noc a den. Obchodníci, kteří vykonali úspěšnou obchodní cestu obdarovávali místní kostel krásnými koberci. Je zde i rodný dům Vláda Draculy. Ve 13:00 odjíždíme z SIGHISOARY.
 
Mimo plán se stavujeme ve VISCRI – je zde opevněný kostel a vesnička která je také na seznamu UNESCO. Cestou míjíme cikánskou kolonii. Kterou si značná část autobusu fotografuje.
 
Cestou vidíme množství rozestavěných domů. Rumuni mají zajímavou stavební technologii. Nedozdívají rohy. Do nich dají železnou konstrukci a tu pak vylijí betonem. Místo železných stojek používají čerstvé vzrostlejší kmeny. Také lešení je zde velice zajímavé. Prapodivně poskládané kmínky a prkna. Já sama bych se na takovéto lešení neodvážila. Bála bych se, že spadnu i s lešením.
 
BRASOV – 2.největší rumunské město. V centru se nachází bašty, brány. Černý kostel – největší gotická stavba mezi Vídní a Istambulem. Po požáru města v 17.stol. zůstal kostel očouzený – od toho název Černý kostel.
 
Další a zároveň i poslední město kde budeme ubytovaní je SINAI. Ubytováváme se ve *** hotelu SIAIA – pokoj 605. Vše je super. Až na ty postele. Všude mají tak měkké matraceL. Ale spí se mi dobře. Hurá na večeři. A hupky do pelíšku. Ráno nás čeká náročná tůra.
 
8. DEN
 
Vstávám brzo. Obvyklá sprcha. Musím si umýt vlasy abych se na tůře líbila medvědům. Kdyby si na mě chtěli smlsnout J. Tak ať nevypadám jako ROZÁRA. Jdeme se pořádně nasnídat. Opět švédské stoly. V 9:00 odjíždíme do BUSTENI a lanovkou na BABELE, do které se vloudil malý čtyřnohý a ke všemu ještě černý pasažer (pejsek) šplháme do výšky 2.200 m. Asi se v údolí nudil tak se jel provětrat. Při výstupu z lanovky čteme cedule POZOR MEDVĚDI !!! Rozdělujeme se na 2 skupiny. Největší nadšenci vč. Martina je nás 6 z toho 4 chlapi a jen 2 ženy- jedna z nich jsem JÁ J a druhá Alena se vydáváme k vrcholu OMUL který se tyčí do výšky 2.505 m. Je to celkem pohodový výstup oproti tomu co jsme už zažili. Držíme se pohromadě. Nikdo neutíká. Hory i příroda tu jsou jiné než v RODNĚ a MARAMURESI. Kvete tu spousta azalek, hořců a jiné horské květeny. Viděla jsem kvést petrklíč. Ve 12:15 dobýváme vrchol. Na posilněnou si dáváme veliký a vrchovatý talíř zeleninové polévky 8 leu a hrnek výborného horkého čaje oslazeného medem 3 leu. Dojíme a vydáváme se na 400 m klesání. V této chvíli zaplať Pán Bůh nevíme co nás ještě čeká. A to je dobře. Sestoupali jsme do údolí. Cestou míjíme stáda ovcí, krav a koní. Příjemně jsme se osvěžili u vodopádu. V údolí jsme navštívili klášter IALOMITA s jeskyní. Byla neosvětlená. Museli jsme si sami svítit na cestu. V jeskyni je chladno – přímo zima a velké vlhko. Střídají se tu kamenné a dřevěné schody. Cesta není snadná. Prudké stoupání a klesání. Nízko do stropu. Jau, a už mám jednu bouli. Ale jak by řekl táta :“ Než se vdáš tak se Ti to zahojí“. V tom má pravdu J)). Najednou se rozsvěcí světlo. Ale místy je pořád potřeba si přisvědčovat svítilnami. Přicházíme ke slepému rameni. Je zde nádherné jezírko. Jdeme dál. Cesta je trochu nebezpečná.V chodníčcích nad vodou chybí kusy dřeva. Občas jdeme jen po kulatině. Na konci chodby je jeskyňka. Je moc hezká. Začínají se zde tvořit krápníčky. Otáčíme to a jdeme nazpět. Jeskyně mi dala zabrat. Jsem pěkně upocená. Opouštíme klášter a ještě chvíli klesáme. Dáváme si svačinu. Abychom byli silní na další cestu. A vyrážíme. Máme ještě kus cesty před sebou. Pak začíná zabijácké stoupání lesem. Narážíme na oblast smrků porostlých mechy a lišejníky. Je to tu jako v „ začarovaném lese“ už tu chybí jen chaloupka na kuří nožce a BABA   JAGA J. Pomalu nás začínají opouštět síly. A hotel je táááák daleko L. Snažíme se statečně vydržet. A jsme z lesa. Ještě nás čeká stoupání po horách. To ale nevypadá už tak drasticky. Ocitáme se u horského střediska, kde probíhala příprava sportovců na OLYMPIÁDU v Mexiku. Začíná klesání to bude 1.400m. Cesta je svažitá. Terén kamenitý. Čas 17:00. Budeme rádi když dorazíme do 20:00 na hotel. Cestou dolů vidíme ohromnou „hromadu“ shodujeme se na tom že to bude asi od MÉDI BÉDI. To nám značně urychlí krok abychom se nestřetli FACE to FACE URZOVI. Mne a Álu bolí palce u nohou z neustálého klesání. Straším ji že nám zčernají a upadnou J. Hurá SINAI 4 km. Jdeme už po silnici. Procházíme úzkou uličkou, kde na nás doráželi psi. Měla jsem strach aby nás nepokousali. K hotelu dorážíme v 19:45. Večeře je od 20:00. S Álou svorně vykřikujeme :“ Jsme dobré. Zvládly jsme to. Nejsme žádná Béčka „ . Začíná se pěkně zatahovat. A je tu pořádná bouřka. Takhle rychle jsem snad nikdy nebyla umytá a vyfénovaná. Ve 20:20 jsem už u stolu. Jídlo začali podávat až kolem 20:45. Tak jsem nemusela tak fofrovat. Začíná kulturní program. Hudba, zpěv a tanec. Vše sledujeme. V momentě kdy začínají tanečníci chodit pro diváky prcháme na pokoj. Stavuji se u Martina pro katalog. Ten pak prolistovávám v posteli a s Kristou mluvíme o Ukrajině kam bych se chtěla podívat. Ona tam byla minulý rok. Její vyprávění mne nadchlo natolik že jsem se rozhodla a prostě pojedu ještě letos !!! Ale musím v srpnu protože 5.9. – to je další turnus se mi žení brácha a jeho svatbu přeci nemůžu zmeškat. Je to hrozné – zítra už je poslední den. To to uteklo L. Dobrou noc.
 
9 DEN
 
Budíček je v 6:00.Začíná poslední velké balení. Nevím jak se mám obléci. Venku hrozně fouká a honí se mraky. V 7:20 vyrážíme na snídani. V 9:00 je sraz u autobusu a jdeme na prohlídku do kláštera SINAIA - Místní vojvoda přivezl ze SINAJE kámen, který daroval zdejším mnichům. Ti ho použili jako základní kámen a postavili klášter který nese jméno hory SINAI – odkud byl kámen přivezen a na zámek PELES. Klášter je hezký ale PELES to je BOMBA. Prostě nádhera. Slovy nevyslovíš, perem nevypíšeš. Nechce se nám platit 30 LEU za fotografování. Ale posléze zjišťujeme že by to za ty peníze fakt stálo. Dřevem bohatě vyzdobené místnosti. Jsou tu vymoženosti jako klimatizace, centrální vysavač, otvírací střecha…… Procházíme se po parku a míříme pomalu k autobusu. Hledáme směnárnu, kde bychom směnily zpět LEU na EUR Odjíždíme na hrad BRAN. Zde se odehrává děj W.Stopera DRÁKULA. Ten zde ale nežil.Je to hezký hrádek. Sestupujeme do pdhradí . Je tu skanzen. Utrácíme poslední LEU. Kupuji si výborné plundrové šátečky. Zastavujeme se v hospodě na WC. Na zahrádce před hospodou sedí Pavel s Věrou. Pavel si objednal MAMALIKU – čeká na ni asi půl hodiny. Věra jde utratit poslední peníze za kořalku. Pavel ve finále zjišťuje že nebude mít na zaplacení. Hrozí mu, že si ho tu nechají a svůj dluh si bude muset odpracovat mytím nádobí J. Nakonec se nám ho zželí. Obracíme všechny kapsy naruby a dáváme peníze dohromady na hromadu. Je to směs papírových LEU a kovových BANI a centů. Číšník přichází pro desky s penězi a nevěřícně zírá na hromadu kováků. Nakonec mávne rukou a my jdeme k autobusu. V 15:30 odjíždíme od BRANU a nabíráme směr ČESKÁ REPUBLIKA. Pospávám. Míjíme město SIBIU. Řeka MURES. Pojedeme podél ní skoro až do Maďarska. Přejíždíme most – má nosnost pouhopouhých 5t. Tak to doufám vydrží a my nespadneme do divoké řeky. Pokud by řidiči neriskli tuto možnost hrozí objížďka přes TEMESVAR. Ufff… Zvládli jsme to. Jedeme směr ARAD. V 0:14 jsme 50 km od ARADU. V 1:25 rumunské hranice. Stojíme tu asi 1 hodinu. Celníci nám kontrolují 2x pasy. Jsme na tom velice dobře. Ze Španělského autobusu musí lidé vystoupit. Vyndat veškerou bagaž a celníci vše okukují. Z autobusu před námi si odnášejí tašku plnou „kořisti“.
Ve 04:30 teď už českého času následuje krátká „čůrací“ zastávka na pumpě. V 5:00 nabíráme směr Györ. Podle řidičů bycho měli být v Brně kolem 10:00 hod. Tak uvidíme. 6:50 směr Bécz. Míjíme ohromná slunečnicová pole. V 7:10 MOSONMAGYÁRROVÁR. Blížíme se k přechodu RAJKA. V 7:30 Přejíždíme Maďarsko-Slovenské hranice. Nikde nikdo. V 7:50 Bratislava.Zhruba za hodinu budeme v Čechách. 8:31 přejezd Česko – Slovenských hranice. Cedule Brno 47 Km. Dálnice na Brno trochu připomíná komunikace v Rumunsku. Kolem 10 hodiny vykládáme část osazenstva v Brně. A hurá ku Praze. Tam přijíždíme ve 12:30. Probíhá závěrečné loučení. Beru kufry a utíkám na autobus do Turnova.
 
Škoda že to tak rychle uteklo L L L……
 
Počasí nám přálo, parta lidí byla skvělá, nálada výborná, vrátili jsme se všichni živí a zdraví.
 
Co si přát víc……
 
Ale mám se na co těšit 22.08. začíná moje letošní druhá dovolená a to na Ukrajinu. Jedu zase sama. Doufám že se sejde také dobrá parta lidí jako tomu bylo v Rumunsku J J J.
 
 

Jsem rozhodnutá příští rok si udělat opět radost a někam vyrazit.

Lada

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA