Jdi na obsah Jdi na menu
 


Makedonie 2009

11. 6. 2010
 
 Národní parky Makedonie a Ohridské moře 21.08.- 30.08.2009
 
Hurá , je léto, tedy přesněji řečeno jeho druhá polovina a pomalu ale jistě se blíží konec srpna a já začínám být jako na trní. Něco mne čeká, něco visí ve vzduchu....Ptáte se co?Jste zvědaví ?
Prostě a dobře , právě teď je ten správný čas užít si dlouho očekávanou, plánovanou ale hlavně zaslouženou DOVOLENOU!!!
Je to už něco málo přes rok, kdy jsem se seznámila s partou bezvadných lidiček z Prahy. Bylo to na přelomu června a července 2008 při zájezdu do Rumunska s CK Poznáním. No a rok se s rokem sešel, slovo dalo slovo a já s nimi vyrážím vstříc novým zážitkům a opět se stejnou cestovkou. Tentokrát se našim cílem stala Makedonie a Ohridské "moře".
 Letos už to mám „vychytané“. Seznam věcí na dovolenou v papírové formě je úplný.Takže balení bude hračka :-))). Vše mám - až na jednu maličkost. Jelikož jsem se na konci července rozešla s přítelem – tedy spíš on se mnou – nemám foťák. Ale to nevadí.Nebudu se už spoléhat na chlapy a pořídím si vlastní. Dva dny před odjezdem vyrážím před 9 hod. do obchodu. Šéf mi dal hodinku volno. Mám jasnou představu co a v jaké cenové relaci chci. Teď ještě aby něco takového existovalo a měli to. Hurá, mají.... Prodavači na rovinu sděluji, že nemám čas číst manuály a že mne to ani nebaví. Poprosila jsem ho aby vše nastavil a ukázal mi co a jak. Pán se trochu pousmál – asi už ženské zná jako své boty. Určitě jsem nebyla první ani poslední, kdo takovouhle službu požadoval:-))) . Slíbila jsem si, že manuál prostuduji za dlouhých zimních večerů. Bohužel do dnešních dnů se tak nestalo:-((( .
Vybavená a pojištěná jsem, sbaleno mám a tak můžu vyrazit vstříc novým zážitkům :-)))
  
1.DEN 21.08. 2009
 Letos nás čeká dlouhá štreka. Proto vyrážíme již brzy ráno a to v 7:45 z Černého Mostu. Je to pro mne celkem děsivá představa vyskočit z postele ve 4 hodiny ráno. Naposled jsem takhle brzy vstávala když mi bylo 15 a o prázdninách jsem jezdila na kole do Příšovic(je to asi 5 km od Turnova) do Masosvazu na brigádu abych si vydělala na svoje první džíny.Začínalo se tam pracovat v 6:45. Tak si aspoň připomenu svoje “mladá léta“.
Musím se na cestu “naondulovat“. Co když tam na mne čeká potencionální ženich“ :-))). No myslím, že při takhle časném vstávání brzy v autobuse “vytuhnu“ a budu vypadat ne jako “krásná žena na vdávání “ ale spíš jako divoženka :-))).
Tak, vlasy jsou v cajku, zabaleno v mém loďáku mám snad vše. Ještě vyndat z lednice do příručního zavazadla svačinu abych cestou neumřela hlady :-))). Na autobus mne veze taťka.Mamce není dobře. Zůstala doma. Letos se mi na dovolenou neodjíždí lehce. Mamka je nemocná. Od 20.července je se zhruba se 14-ti denními přestávkami v nemocnici. Doktoři jí honí po vyšetřeních a pořádně nevědí co jí je. Jediné na co zatím přišli je to, že má mamka vysokou cukrovku a „něco“ na slinivce. Jelikož se doktoři v naší nemocnici střídají na dovolených a primář je také mimo – vrátí se za týden – nechce s mamčiným případem mít nikdo nic společného.Doufám, že až se vrátím z dovolené budou už výsledky.
 Cesta do Prahy proběhla v pohodě. Autobus byl poloprázdný tak jsem si v pohodě schrupla netušíc co mne čeká za muka a utrpení . Prostě člověk má naučeny a načasovány každý den po ránu svoje rituály. A ty jsem právě díky časovému posunu nestihla. Na Čerňáku jsem letěla jako střela do Mekáče. Bohužel bylo zavřeno. Další možnost byl autobusák – pak už hrozila pohroma. Naštěstí tam otvírají už v 5:00. Hurá jsem zachráněna. Pak už si vykračuji lehkým krokem v klidu a pohodě k místu nástupu. Když jsem se přiblížila na „dohlédnutelnou“ vzdálenost uviděla jsem známé tváře z loňské dovolené. Evu, Mirka a Pavla. K nim přibyli pro mne nováčci Iva a Líba. Byla jsem oblečena úplně stejně jako vloni. Tak mne nebylo možno přehlédnout. Hned na mne mávali. „Napárovali“ jsme se. Já jsem byla s Ivou, Mirek s Evou a Pavel s Líbou. Prví čtyřka seděla vepředu a Pavel s Líbou vzadu. Ještě si museli přehodit místa aby seděli spolu. To ještě Líba netušila, že se tím připravila o možnost „navázat“ družbu s Laďou – urostlým, pohledným mužem z Moravy, který měl teprve nastoupit a kterého Iva nazvala „Medvědem“.
 Autobus dorazil i vyrazil v čas. Cestou jsme nabrali další pasažéry na benzinové stanici u Jihlavy. Zbytek cestovatelů přistoupil v Brně. Za Brnem byla menší přestávka na občerstvení. Pak už zcela plný autobus pokračoval směrem k Slovenským hranicím. Ve 12:00 projíždíme Slovenskou hranicí Brodské a pokračujeme směrem na Bratislavu. Ve 13:00 jsme na Slovensko-Maďarské hranici – přechod RAJKA.Nabíráme směr SZEGÉD. Průběžně jíme a pospáváme. V Maďarsku vidíme větrné elektrárny. Pole slunečnic. Na jedné "zdravotní " zastávce se Eva rozhodla zacvičit si něco Tibeťany. Začala se elegantně točit dokola . Měla na sobě květovanou halenku a sněhobílou širokou sukni, která se jí při zvyšujících se otáčkách krásně roztočila..... Jelikož měla Eva za sebou již hodně toček, rozhodla se zastavit a zkusit změnit směr. Její exhibici pozorovalo četné osazenstvo autobusu... Co však následovalo byl spíš horor. Eva asi přecenila své síly a místo elegantní změny směru jí to táhlo k pangejtu. Vypadala chudák jako když má v sobě minimálně 3 promile a jak dlouhá, tak široká sebou práskla na asfalt a válela se do příkopa. Naštěstí se nic nestalo, akorát sukně měla malinko jiný odstín :-))).A tím Eva aspoň po dobu zájezdu s Tibeťany skončila :-)))
V autobuse přes uličku sedí pan Dvořák.Může mu být kolem 80. Podle řečí co vede je velice scestovalý. Docela lituju jeho spolucestujícího. Panu Dvořákovi "huba jede" o sto šest. A vzal to pěkně z gruntu. Začal svůj "monolog" od dětských let, přes 2.světovou válku a svoji odbojovou činnost,následoval 28.únor, srpen 68 a tak dále ..... Pan Dvořák je také "stálým stěžovatelem a dopisovatelem" na různá ministerstva. Trošku mi připomínal mého tatínka. Akorát, že můj tatínek psal na vyšší místa asi jen 3x a když mu neodpověděli vzdal to. Tati ,promiň :-)))
Začíná se stmívat a my projíždíme Budapeští. Je to krásné město. V 17:44 jsme na Maďarsko-Srbských hranicích Roszke. Projíždíme přes Vojvodinu, kde je početná Maďarská komunita. Míříme na Bělehrad.Zatím je vše v pořádku a bez kontrol – jo Šengen je holt Šengen -aspoň nějaké výhody :-)))
  
2.DEN 22.08.2009
 . Ve 03:05 Srbsko-Makedonská hranice.Srbští celníci si zahráli na řidiče. Chtěli si zašoférovat, tak jim to naši půjčili. Odřídili si svých 100 m a byli spokojení. Tím jsme měli „kontrolu“ za sebou. Žádné pasy. Prostě pohoda.Zato Makedonci si nás nechali hodinku počkat ve frontě. Ve 4:00 přejíždíme makedonskou hranici. V autobuse již trávíme s malými přestávkami 21 hodin. Je to docela náročné. Některým už začínají slušně natékat nohy.
V 05:30 přijíždíme do hlavního města Makedonie do SKOPJE Všichni, nebo alespoň značná část osazenstva je "zmožena"dlouhou cestou. Autobus zakotvil v parčíku u Univerzity. Není si pořádně kam "odskočit". Všude otevřený prostor, navíc park je plný potulných psů, kteří nás pronásledují a ke všemu se začíná rozednívat.Vystupuji z autobusu a je mi chudáků zvířátek líto. Dělím se s pejskem o svoji poslední svačinu, ještě se vracím pro BEBE sušenky abych mu přilepšila ale to jsem neměla dělat.Při cestě za hledáním "místa úlevy" mne milý pejsáček pronásleduje a skáče na mne. Já v bílých kalhotech mistrně uhýbám ale nakonec je pejsek rychlejší a já mám na svých kaťatech "hezké" šedivé fleky. Prostě pro dobrotu na žebrotu.Nakonec ani nevím jak, podařilo se mi pronásledovatele setřást.Hurá jsem zachráněna.Jedna starší dáma se pohoršuje nad tím že "ochcáváme" univerzitu ale co se dá dělat.Když musíš tak musíš. V tom případě jde i univerzita stranou... Druhá paní vykřikuje že se chce umýt. Další huláká že si přijela odpočinout a ne se takhle trmácet.Průvodce je musí krotit. Po zklidnění napjaté atmosféry vyrážíme parkem směrem k pevnosti KALE.Provádí se zde rozsáhlé archeologický výzkum a teče tu voda !!! Můžeme se opláchnout.Z pevnosti je nádherný výhled na město, je zde hodně nových budov jelikož tu řádilo zemětřesení. Vidíme sportovní stadion, národní divadlo a náš zrak se zastaví při pohledu na největší a nejstarší z 25.mešit ve městě MUSTAFA PAŠI z 15.století.Když jsme k ní došli, zjistili jsme že se rekonstruuje a je bohužel zavřená. Pokračujeme kolem "očůrané" Mezinárodní Balkánské univerzity přes další parčík k Hodinové věži. Pak si to šineme kolem národního muzea, kde nás vítá regiment koček. Procházíme úzkými uličkami se starými domky. Z výkladních skříní na nás vykukují kilogramy zlata, svatební a plesové šaty jako od VERSACEho.Upoutá mne historicky vyhlížející holičství, které si pamatuji z dob dětství. V řeznictví visí půlky skopového...Následuje další mešita.V uličkách města potkáváme trhovce s velikou károu plnou melounů.Zaujal mne i obchod s plechovými hrnci, jaké mívala moje babička. Také zde prodávali destilační zařízení na výrobu "samohonky".Potkáváme spoustu "zahalených" žen. Není divu - je to Balkán.Přecházíme přes osmanský kamenný most, který se klene nad řekou Vadar. Ihned po jeho přejití se na nás vrhla "orgnizovaná banda" cikánských dětí. Sápaly se po nás a žebraly. Jeden pán docela surovým způsobem udeřil jedno z dětí až mi ho bylo líto.Přicházíme přes pěší zónu k místu, kde stál rodný dům Matky Terezy, která se zde 25.08.1910 narodila. Dnes tu jsou jen značky v asfaltu, které ohraničují původní půdorys domu.Nedaleko odsud se nachází muzeum Matky Terezy. Jsou zde fotografie a původní nábytek. Ve 2 patře je modlitebna a v pozemí velký obřadní sál.Pěší zónu zpestřují zvířecí a lidské skulptury z mosazi. Líba "dráždí" jako správný toreador svým červeným šátkem býka. Ještě že není živý...
  
 Přicházíme až k Hlavnímu nádraží, kde se při posledním zemětřesní zastavily hodiny v 6:15 a tento čas připomíná hrůznou událost.Ještě než jsme se stačili rozprchnout "našeho"pana Dvořáka, zcestovalého to muže se pokusil okrást nějaký mladý poberta. Byť panu Dvořákovi "táhlo" kolem 80.roku věku dokázal se pohotově bránit a útočník neuspěl. Máme rozchod. Měníme si první peníze. Já 50 EUR. Po předchozích zkušenostech by to mělo v pohodě stačit. Kurz je 1EUR=61,40 DEN. Při cestě zpět navštěvujeme pravoslavný kostel sv.Dimitrie s krásnou výzdobou. Poté procházíme opět uličkami kolem obchodu s "létajícími" koberci. Jsou fakt hezké.Dostáváme se do největšího Makedonského tržiště BITBAZARU.Je zde spousta ovoce, zeleniny,koření, oblečení.... Zde se dělíme na 2 skupiny. Domlouváme si čas ale nesejdeme se.... Po marných pokusech dohledat Líbu a Pavla to vzdáváme. Snad se setkáme. V jedné uličce si na chvíli sedneme a ejhle, ztracení jsou na světě. Jelikož máme ještě čas a žaludek nám začíná pěkně vyhrávat jdeme do místního "bufáče" kde si dáváme MUSAKU, šopák a kluci jako nášup grilovanou papriku plněnou sýrem . Jsme jako sudi. A to za 175 DEN. Pavel ještě hledá Sladkarnicu - cukrárnu. Našel ji, tak si někteří z nás dávají slakou tečku.Míříme k autobusu. Ve 14:30 je odjezd.Jako další zastávka je město TETOVO s nádherně malovanou mešitou ŠARENA DŽAMIJA. Bosi jdeme dovnitř. Je to zážitek.
Nasedneme do autobusu a míříme směrem do národního parku Mavrovo, kde nás čeká ubytování v hotýlku u břehu přehrady. Máme pokoj 218. Voda moc neteče. Je slabý tlak a když už konečně teče tak pěkně ledová. Brrr. Ale umýt se potřebujeme tak statečně zatneme zuby a jdeme na to a pak hurá na večeři. Ta je formou švédského stolu - polévka něco jako kaltoun ale je v něm ještě navíc kukuřice,mrkev a hrášek. Dále pak je na stole několik druhů masíček, řízečky, brambory, sýry, zelenina, zmrzlina, zákusky.Po večeři si jdeme zaplavat do přehrady. Je to žůžo. Pavla napad nápad ale odnesl to chudák Mirek. Pavel nazval Mirka LOCHNESSKOU a to mu už zůstalo po celý zbytek zájezdu. Po vydatné porci plavání upalujeme na kutě a v tu ránu usínáme .
  
3.DEN 23.08.2009
 Vstáváme kolem půl 7. Proběhne ranní rituál a už si to pádíme na snídani. Ta je zase formou švédského stolu. Já mám ale štěstí.... Ve frontě na snídani si mne vyhlídnul "statný pětašedesátník" KAREL. A hned že si budeme tykat. Snažila jsem se ho přesvědčit že on mi tykat může a že já jemu budu vykat. Neuspěla jsem. Na tykačku mi ještě vlepil pusu jak hrom. Ostatní účastníci jen nevěřícně hleděli a nechápali vo co GO.V 9:00 vyjíždíme autobusem na horskou turistiku do národního parku MAVROVO. Po celou dobu mne obšťasňuje "balič" Karel. Asi vypadám jako samaritánka, která by mu večer mohla namazat záda. Ale pozor ! Karel najednou "přitvrdil" a z "neškodného" starého pána se najednou vyklubal nebezpečný "proutník". Vykládá mi pikantní historky ze života a ani se nesnaží mluvit potichu.Dokonce mne přirovnává ke své jedné jak on říká "jednohubce".Marně se Karlovi snažím vysvětlit, že jí možná podobná jsem vizáží ale nikolivěk povahově.... Tak ať si nedělá marné iluze..... Ale Karel si vede svou...Cesta utíká za doprovodu takového neúnavného vypravěče rychle a my se chvílemi kocháme stády pasoucích se ovcí, koní a nádherou hor.... Přicházíme k malé salašce, kde si odpočineme a čeká nás výstup na horu MADENICA, která se tyčí do výšky 2.163 m. nad mořem.Naskytne se nám nádherný výhled přes údolí řeky Radiky na příhraniční hradbu hor KORAB a DEŠAT. Cestou míjíme množství mohyl a fotíme se. Karel samozřejmě v našem záběru nesmí chybět :-))) Po sestupu se ocitáme ve valašské vesničce GALIČNIK, kde si dáváme jedno, druhé, třetí.... zasloužené pivko.Nasedáme do autobusu a jedeme zpět na naši základnu. Honem se osprchujeme a hurá na večeři. Opět švédské stoly. Tentokrát polévka - vývar s nudlemi, hráškem a kukuřicí. Ryba, opečené brambory,smažený obalovaný lilek,zákusky, melouny... Pak hurá do jezera na podvečerní koupel. V jezeře se nachází polozatopený kostel. Láká nás to do něj vplavat ale pak od této myšlenky upouštíme. Je to dost nebezpečné a my jsme toho na zájezdu ještě moc neviděli. Takže nebudeme riskovat. Eva jako já, má také štěstí na nápadníky. Nalepil se na ni jeden dědula.Holky bydlí ve 3.patře s úzkými okénky. Varujeme je s Ivou ať se zamykají a na noc zavírají okna. V noci kolem 2.hodiny mne vzbudil strašný hluk. Vypadá to jako by někdo lezl po střeše.... Že by chlípný děda? Začínám se o děvčata bát :-))) Snad uposlechly našich rad a důkladně se zabezpečily. To se ale dozvíme až ráno....
  
4.DEN 24.08.2009
 Ráno balíme kufry protože pojedeme o "dům dál". Vrhneme se na snídani na které si opět pochutnáme a do děvčat se dozvíme že noc proběhla bez problémů.. Vyfotíme si pár zahrádek které zdobí nádherné květy hledíků, mečíků,třapatek, balzamín a dalších květin a vyrážíme směrem k Ohridskému "moři". Jako první zastávka je klášter sv. NAUMA(Metodějův žák). Tento monastyr byl založen v 10.století. Mají zde i vlastní palírnu kořalky.Pan Dvořák perlí a cestou se ptá :" Tak kde je hergot ten Ňoumův chrám?". Konečně jsme u něj. Před chrámem je systém jezírek kde z jednoho do druhého protéká křišťálová voda.Vcházíme do klášterního komplexu. V zahradě se prochází pávi a jedno malinkaté pávátko :-))). Dostáváme se do "zázračné" kaple, kde když položíš ucho na podestu uslyšíš být srdce a máš možnost vyslovit přání. To se ti pak splní.Z hradeb kláštera je nádherný výhled na Ohridské moře s křišťálově průzračnou vodou. Cestou zpět míjíme dřevěnou skulpturu sv. Nauma a míříme na vyjížďku loďkou na ruční pohon k pramenům řeky Černý Drim. Je to úchvatný zážitek. Voda je nádherně čistá a průzračná. Je vidět "bublinky". To jsou místa kde vyvěrají prameny. Při projížďce se kocháme a veslující průvodce je ponořen do výkladu jednak co se týče pramenů a jednak toho, že v Čechách žil a pracoval jeho otec, takže jsme se málem srazili s protijedoucí lodí. Naštěstí vše dobře dopadlo a "havárie"se obešla bez ztrát na životech :-))). Kolem nás byly vzrostlé stromy, rákosí.A hlevně božský klid, který "narušovalo" pouze šplouchání vesel.... Hotové nervové sanatorium.... Ve vodě plavaly kachny a káčata. Dokonce jsme ve vodě viděli želvu. Na konci jezírka jsme se otočili a nabrali směr břeh, kde jme šťastně přistáli. Pak jsme se rozdělili. Já s Mirkem jsme šli do restaurace na břehu jezírka okoštovat místní specialitu. Objednali jsme si TAPČE GRAVČE - zapečené fazole, k tomu veka a něco na zapití.Pochopitelně pivko. Po výborném obědě jsme šli k autobusu. Cestou jsme potkali další naše parťáky.Na informační tabuli, která zobrazuje plán okolí je fotka malé holčičky narozené v listopadu 2003, která se tu ztratila.Nastupujeme do autobusu a míříme k hotelu, který se nachází na břehu Ohridského jezera.Je to jedno z nejstarších jezer na naší planetě, stejně jako Bajkal nebo Titicaca. Kdo ví co se v jeho hlubinách ukrývá za tajemná stvoření..... Cestou se spustil pěkný liják. A to jsme se tak těšili na koupání. Pan Dvořák opět perlí. Neví kde má spolubydlícího a nakonec ani neví kdo to vlastně je a jak vypadá. Chudák byl z toho sv. Ňoumy tak rozhozem že úplně zapomněl že sdílí lože již 3.noc s "mým" Karlem :-))) Nakonec se vše vyjasní. Pan Dvořák "poznává" svého spolubydlícího a my se můžeme v klidu ubytovat. Ještě než se rozprchneme do svých pokojů dostáváme "výstražné" upozornění. Na kopečku nad námi asi tak 50 max. 100 m se nachází bývalá Titova vila. Byli jsme důrazně upozorněni abychom se k ní nepřibližovali a už vůbec ne abychom ji fotografovali. Také, pokud se budeme koupat v jezeře abychom neplavali směrem k vile a nebyli zvědaví jak vypadá. Hrozí totiž v lepším případě zatčení policií. V tom horším zastřelení. Prý byli v loňském roce 4 mrtví. To je adrenalin panečku :-))). A teď už jdeme na pokoje. Tentokrát jsme v přízemí pokoj 107. Z okna vidíme přímo na pláž. Najednou vykouklo sluníčko a mi pelášíme na páž a hurá do vody. A to i přes varování Pavla a Líby, kteří viděli u břehu hada. Pavel se po hrůzném zážitku při setkání s hadem do vody neodvážil. Z jezera se běžíme převléknout a uháníme na večeři. Už to nejsou švédské stoly.Ale hlavně když dostaneme najíst :-))). Polévka je houbová. Následuje kuřecí nebo kdo chce tak vepřový plátek s opečeným bramborem a rýží. Jako obloha je zelí, okurka a rajče.
 Po večeři se domlouváme na společné procházce. Po břehu jezera jsme došli až do města OHRID. Na přístavní kolonádě jsme udělali čelem vzad a vraceli jsme se do hotelu. Celou dobu nám dělal opět společnost a mně i neslušné návrhy pan Karel. Měla jsem už toho dost, tak jsem zrychlila. Společně s Mirkem, Pavlem a Líbou jsme Karlovi trochu unikli. Ten získal nové "oběti" Evu a Ivu. V jedné nepřehledné zatáčce.... se najednou někdo vyřítil z rákosí. Hrozně jsem se lekla a asi i vykřikla. Jo, křičet to já umím :-))) Byl to ale neosvětlený cyklista. Nazvala jsem ho "přepaďákem". Kluci se tomu šklebili a název přepaďák se jim moc líbil. Já však měla srdce až v krku.... Pekelně nasazeným tempem jsme se ve 22:00 hod. vrátili do hotelu. A hurá na kutě.
 
5.DEN 25.08.2009
Vstáváme kolem 6:30.Jdeme se posilnit na cestu. V jídelně si můžeme vybrat z bohaté nabídky švédských stolů a s "náloží" jídla a pití si to míříme na terasu, která je přímo u břehu Ohridského moře. Sluníčko svítí. Prostě pohoda. V tom se na scéně objevil "MEDVĚD" LAĎA. Ivě se zalesknou oči a ihned nám hlásí, že se jde seznámit. Všichni udiveně koukáme a ptáme se jak to chce udělat. Ona jen řekne : " Jen se hezky koukejte a já vám to předvedu. Ale hlavně nenápadně"! Pochopitelně celý náš stůl koukal jedním směrem jak to Iva provede. A opravdu, její trik byl velice prostý. Laďa chodil po břehu a Iva jen tak nenápadně přišla k němu a zeptala se jestli by jí nevyfotil....   Aha, tak takhle se to dělá :-))) Vždyť to není žádná věda seznámit se s chlapem :-))) Raní siesta končí a my si to míříme k autobusu, který nás zavezl do městečka OHRID.To vzniklo již v dávnověku na římské obchodní cestě spojující Jaderské moře s Egejským. Po přístavní kolonádě, v místech kde jsme včera skončili náš pochod se vydáváme do centra města. První zastávka je u pomníku svatých Cyrila a Metoděje. Další svatý kolem kterého procházíme je sv.Kliment Ohridský.Jdeme úzkými uličkami ke klášternímu komplexu svaté Bohorodičky. Pak míříme k antickému amfiteátru, který je starý cca 2000 let s vytesanými jmény abonentů na sedadlech.Dívala jsem se na místa VIP a pak i jinam. Ale ať jsem hledala, jak jsem hledala, moje jméno jsem tam bohužel nenašla :-))). Asi nějaký bídák mi ho "vymazal". Náš průvodce Martin vyhlásil soutěž ve zpěvu. Jako hlavní cena bylo tričko s logem CK Poznání. Bohužel žádný dobrovolník se nepřihlásil. Škoda, mohla být aspoň sranda:-))) Vydáváme se strmými uličkami vzhůru k pevnosti. Na balkonech domků, v horkém slunečním žáru se suší na provázcích navléknuté papriky. Zahrádky a balkony jsou plné nádherně kvetoucích rostlin.Blížíme se k dominantě Ohridu, k monumentální pevnosti cara Samuela, který obklopovaly 3 km hradeb a strážních věží.Později zde sídlili pravoslavní biskupové. Jdeme dál a po svažité cestě kopcem dolů se nám otevírá pohled na komplex vykopávek, jehož dominantou je nejstarší Ohridský kostel SVETI PANTELEJMON, ve kterém jsou uloženy ostatky sv. Klementa. Pokračujeme k dalšímu kostelu, kde jsme na trávníku objevili želvu. Všichni hromadně fotografujeme :-))). Pak nám dávají průvodci rozchod a instrukcemi kdy a kde bude sraz.
 Naše parta míří do kostela. Nepářeme se s tím a fotíme. Já dokonce točím na foťák VIDEO. V tom se na nás přiřítila "ochranka" v podobě mladé holčiny a hrozivými gesty nás upozorňovala tak takhle tedy NE !!! Dobrá, přestali jsme dokumentovat jen do chvíle než jme vylezli o patro výš. Nedalo nám to a pořídili jsme foto makety kostela. V tom se za námi objevila hrozící a nadávající slečna a chtěla po nás foťáky. S Ivou jsme se daly na zběsilý úprk a vypadly jsme z kostela jak cukráři. Pak jsme zamířili společně s naší partou do hospůdky na nějaký gáblík. Cestou jsme viděli jak suší ruční papír. V restauraci bylo akorát místo u jednoho stolu. Prostě skoro jako bychom si tam dali RESERVÉ. Manželská dvojice z našeho zájezdu už jedla. Iva se pohotově zeptala co si dali a dokonce z jejich talíře ochutnala rybí polévku. Pak přišel číšník a my si objednali. Někdo rybí, někdo tomatovou polévku a jako další chod pljeskavicu nebo něco jiného a k tomu samozřejmě pivečko.Takovýhle obídek vyšel na cca 380 DEN takže asi 6 EUR. Pohoda. Spokojení a napapaní jsme se pomaličku kulili k autobusu, který na nás čekal a dojeli jsme do hotelu.Tam mne odchytil Karel a domlouval si se mnou focení v "moři". Prý až se vrátí domů dá si sraz s jednou ze svých jednohubek, s tou které jsem údajně podobná a zeptá se jí jestli nějak takhle vypadala před 30-ti lety.Myslela jsem si že Karel s tím focením kecá. Ale když jsem ho zahlédla při plavání ,řekla jsem si že ještě chvíli pobydu ve vodě. Karel nevydrží i když ho věrně doprovázel pan Dvořák a určitě odejde.Omyl. Když už jsem plavala v jednom kuse asi půl hodiny a začaly mi docházet síly tak jsem to vzdala. Zastřelení či zatčení policií jsem unikla, tak se přeci neutopím.Když jsem vycházela z jezera Karel mne ihned zmerčil a hnal se ke mně mílovými kroky.Ještě před tím stačil dát panu Dvořákovi instrukce co,jak a kde zmáčknout. S focením jsem svolila ale pod jednou podmínkou. A to že půjdeme po pás do vody. Karel mi řekl :"Neblázni, přece si nenamočím plavky"! Honem jsem odchytila Evu a společně jsme s Karlem zapózovali panu Dvořákovi.( Karel si mne nějak oblíbil. Občas mi zavolá ale vždy jsem se ho zapomněla zeptat jak dopadla konzultace ohledně podoby).
Po vydatném sportovním výkonu nám pěkně vyhládlo a tak se jdeme převléknout a hurá na večeři a po ní vyrážíme opět autobusem tentokrát do nočního Ohridu.Je tu úplně jiná atmosféra než ve dne. Město září tisíci žárovkami a vábícími výlohami.Eva si kupuje cukrovou vatu a ihned je středem pozornosti našich PAPARAZZI. Zastavujeme se u skupinky "Mexičanů" hrajících na panovu flétnu. Vracíme se kolem "naší" hospůdky, poblíž tryská nasvícená fontána a nad ní se tyčí svítící minaret.Loučíme se s nočním Ohridem a jedeme k hotelu. Jdeme spát. Ráno si musíme trošku přivstat. Balíme totiž kufry a jedeme dál.
 
6. DEN   26.08.2009
Máme zabaleno a jdeme na snídani. Tu si opět vychutnáváme na břehu jezera. Připlížilo se k nám krásné,malé,zablešené štěňátko. Chudák, hladově koukalo a mně ho bylo hrozně líto. V tom se přiřítil číšník a do štěňátka kopl. To zakňučelo a odpajdalo stranou. Mně a Ivě hrkly slzy do očí a skoro jsme se rozplakaly. Po snídani jsem vazala kus housky a šla jsem ten chlupatý, zacuchaný uzlíček nakrmit. No, o suchou housku moc nestál. Chtěl hlavně podrbat. Byl to mazlík. Kdybych mohla tak si ho hned přibalím s sebou. Prostě láska na první pohled... Ale musela jsem ho tam nechat. Chudáčka....
Odjíždíme do národního parku GALIČICA. Stoupáme vzhůru k výškám stejnojmenným pohořím, které se tyčí nad východními břehy Ohridského jezera. Cestou míjíme stožáry vysokého napětí, které jsou ohnuté až k zemi, díky silné bouři a větru, který zde řádil. Musela to být síla.V dáli vidíme mohylu a zdá se nám že je na ní nějaká vlaječka. Když jsme přišli blíž, zjistili jsme , že do mohyly je zapíchnutá záchodová štětka. Ihned se s Evou u tohoto nezvyklého monumentu fotíme:-))). Z vrcholu pohoří je nádherný výhled. Odpočíváme a kocháme se... Pomalu scházíme dolů abychom přejeli k jezeru Prespa se slibovanou písečnou pláží a možná i koupáním. Jak jsme se dozvěděli voda z jezera Prespa odtéká zlomy do Ohridu. Když jsme dorazili k jezeru byly zde opuštěné a polorozpadlé rákosové chatrče. Voda byla špinavá, plná řas. Pořídili jme pár snímků. Do vody se nikdo neodvážil.Kdysi tu muselo být nádherně. Cestou zpět jsme četli na informační tabuli - dokonce to byl veliký bilbord že do 7 let bude toto místo jedním z nejkrásnějších na světě po Římě, Paříži a Praze.... Budou zde komplexy hotelů, sportovních zařízení...... Bohužel nebo možná bohu dík se nic takového nekoná a asi už nikdy konat nebude. Tak aspoň zůstane příroda v okolí jezera nedotčená. Další zastávkou jsou vykopávky římského města HERACLEA na okraji města BITOLA. Jsou zde velice dobře dochované nádherné mozaiky. Město bylo pravděpodobně založeno králem Filipem II. Makedonským. U východu si ještě fotím nádherná koťata :-))). Na chvíli jsme zastavili v Bitole a prohlédli si mešitu s minaretem a pravoslavný kostel. Následoval přejezd do výšky 1.400 m. do národního parku PELISTER kde jsme se ubytovali v hotelu MOLIKA, pokoj 202. Byl to nejkrásnější hotel za celou dovolenou. U vchodu v hale byla na stěně mozaika a velké sedačky lákaly k večernímu posezení.To jsme také po dobré večeři kterou jsme zapili nezbytným pivem uskutečnili. Hodně jsme povídali a dobře se u toho bavili.. Byla to sranda. Přisedl si k nám i Karel a loudil na Evě tykání. Ta se však bránila zuby nehty. Nakonec souhlasila ale s podmínkou že tykání proběhne jako vrcholová prémiovka při zítřejším výstupu. To jsme ještě nevěděli co nás čeká. Honem do postýlek ať máme sílu na tůru :-)))
 
 7. DEN   27.08.2009
 Ráno se budím odpočatá a svěží. Jdeme na snídani. Trošku jsem to nezvládla a hodně se najedla a napila. To jsem neměla dělat. ale prostě mi to ráno nějak chutnalo a měla jsem hlad a žízeň. Dnes nás čeká celodenní turistika v NP PELISTER, který se rozkládá v pohoří BABA. Po snídani jsme vyrazili do kopce a to celkem prudkou lesní cestou. Měla jsem co dělat abych rozešla svoje nohy a rozdýchala plíce. Plný žaludek mne brzdil v chůzi a mačkal na hrudní košíček:-))). Při prvním úseku jsem myslela že umřu. Funěla jsem jak lokomotiva. Na první a zároveň poslední společné přestávce se dělíme na dvě party.Naše skupina kromě Evy se hlásí do té "lepší" "výkonnější". Načerpali jsme "poslední" vodu a vyrážíme. Jde s námi i Karel. Cesta kterou jdeme se táhne pod sjezdovou a je hodně strmá. Jdeme vysokou trávou, kde nás občas "chytí" za nohu ostružinčí. Bolí mne nohy a Karel je rychlejší. Taková potupa !!! Asi vypustím duši !!!
Po dlouhém úseku pochodu do kopce, který jsme absolvovali loukami začíná lesní úsek. To už je pro mne lepší. Dostávám se pomalu ale jistě do otáček.A když přijde na řadu "kamenné moře" - velké balvany, kde přeskakujeme z jednoho na druhý, občas lezeme po čtyřech a hledáme cestu, jsem jako správný kozoroh ve svém živlu. Sice pomaleji a sama ale svým tempem dupu vzhůru. Trochu mne akorát děsí představa, že stejná cesta nás čeká zpět.To bude horší. Ohromné kameny nám "dláždí" cestu až na nejvyšší vrchol PELISTER ve výšce 2.600 m. Převýšení, které jsme tím pádem dnes zvládli je 1.200 m. Celkem slušnej výkon :-))).Z naší skupiny jsme vrcholu dosáhli : Iva, já a Pavel. Asi po půlhodinové pauze, někteří - ti rychlejší ji měli delší - se rozhodujeme kudy zpět. Stejnou cestou se nám nechce.Medvěd Laďa mrknul zkušeným okem a navrhnul schůdnější ale o něco delší cestu. Tak jsme se přidali.Ještě chvíli nás čekala kamenitá cesta ale pak jsme si už dupali po travnaté louce.Došli jsme ke studánce a vydatně se napili.Cestou jsme objevili ohromnou houbu. Iva nám s ní zapózovala. Cesta nebrala konce.Už nás notně bolely nohy.... Nakonec jsme přeci jen došli na "státovku" a po prudkém stoupání jsme šťastně dorazili do hotelu.Na nohách jsme byli něco přes 8 hodin! Jsme prosolení jako slanečci, tak si dáváme sprchu, pak večeři a jdeme na pokoje. To se to bude panečku dnes spát :-)))
 
 8. DEN    28.08.2009
Když se probudíme, honem balíme kufry a jdeme na snídani. Pak se vydáváme autobusem postupným klesáním do skoro měsíční krajiny vyprahlých skal, na jejichž úpatí se rozkládá město PRILEP.Když k tomuto starobylému městečku přijíždíme , míjíme pole která lemují silnici a jsou plná tabákových rostlin Když jsme vystoupili z autobusu bylo nám jasné, že jsme se ocitli přímo v "tabákové velmoci". Ulice jsou plné sušáků na tabák , ploty, domy, kůlny a dokonce i stromy jsou ověšeny šňůrami plnými tabákových lístků. Tabák je prostě všude...  Stačí si vzít a ubalit si :-))).Proplétáme se po chodnících a vyhýbáme se obřím sušákům a jdeme vstříc zřícenině pevnosti MARKOVI KULI - v překladu Markovy věže. Tato pevnost byla zbudována mezi obrovskými balvany kralevicem Markem. Hrdinou mnoha balkánských lidových písní. Během cesty míjíme zvláštní skalní útvar. Každý si v něm představuje něco jiného. Někdo tučňáka, jiný pelikána. Je to na fantazii každého z nás.Stoupáme prudkým kopcem vzhůru k pevnosti. Dobýváme nejvyšší věž, z níž se nám naskýtá rozhled po okolí. Slunce pálí o sto šest tak se snažíme na chvilku zalézt do stínu. Část účastníků se vydává na pochod ke klášteru TRESKAVEC, který se nachází pod vrcholem hory ZLATOVRV. Vystavěn byl ve 13.století.Má to být výlet na cca 3 hod. ale pěkně se protáhl. Jelikož je hrozné vedro a naše zásoby vody jsou skoro nulové a cestou není kde"dotankovat" volíme druhou alternativu a tou je výlet ke klášteru sv. ARCHANDĚLA.Při vstupu do kláštera si s Ivou "odstojíme" frontu na zázračnou vodu. Když jsem vlezla s "erárním" plecháčkem a obrovskou naběračkou do tmavé kobky, vyřítilo se proti mně hejno komárů a mušek. V tu ránu jsem jich měla plné oči a místo očekávaného zázraku jsem se začala málem modlit abych nežbluňkla do studánky. Nakonec to dobře dopadlo a já si dala notně "do nosu" kouzelné vody. Schválně jestli budu zdravá jako řípa :-))). Na dvorku kláštera se navzájem "kryjeme" a hlídáme abychom nebyli odhaleni jeptiškami jak fotografujeme.Dobrá věc se podařila, my můžeme být spokojeni s úlovky v našich fotoaparátech a míříme do centra PRILEPU.Cestou si kupujeme vychlazené "lahváče" a přemýšlíme o nějakém gáblíku. Ještě se stavujeme u velké fontány. Líba s Pavlem se okolo ní honí a stříkají po sobě vodu jako malé děti. Procházíme kolem torza lázní a velké sochy Alexandra Makedonského.V restauraci si dáváme s Líbou šopák, kluci mají něco od masa.Na smluvenou hodinu jsme na místě srazu. Dozvídáme se ale, že skupina není tak rychlá jak se zdálo a bude mít ještě minimálně hodinu a půl zpoždění. Vyrážíme proto do druhé poloviny města ke klášterům , mešitám a minaretům. Chvíli jsme poseděli v parčíku s vodotryskem na nějž dohlížel zlatý lev. Koupili jsme si zmrzlinu. Já ji ale nesnědla. Byla sladká jako cecek... Sraz na druhý pokus vyšel a my se v klidu usadili v autobuse, který s námi zamířil do NEGOTINU. Místa našeho "posledního odpočinku" před náročnou cestou zpět do vlasti. V hotelu, kde jsme byli ubytovaní bylo příšerné vedro. Asi za hodinu co jsme byli na pokojích k nám dorazil recepční a rozdal nám ovladače od klimatizace.Hurá.... Večeře nebyla nijak pestrá. Dostali jsme jídlo naservírované. Žádný švédský stůl jak jsme byli zvyklí.Ale nevadilo nám to. Hlavně že jsme měli něco v žaludku.A jdeme na exkurzi do soukromého vinařství pana PIVKY. Udělal nám přednášku o tom jak vyrábí z hroznů báječné víno a odhalili jsme záhadu proč je červené víno červené, ikdyž šťáva z červených hroznů je stejně světlá jako z hroznů bílých.Také nám řekl že jeho produkce obsahuje i barrique víno. Když jsme vyšli ze sklepa, čekal na nás prostřený stůl se skleničkami a malým pohoštěním. Degustovali jsme z celkem 6-ti druhů vín. Červené CABERNET SAUVIGNON, MERLOT, VRANEC. Bílé TRAMÍNE a CHARDONNAY. Růžové PINOT. Mně nejvíc chutnal Vranec.
 Teď už to můžu prásknout .Díky nějakému skrytému "kouzlu" kterým zapůsobila Iva na průvodce Martina se nám podařilo "vymámit" speciální VRANEC BARRIQUE, který jsme měly jen mi dvě :-))).V dobré náladě jsme se vraceli do hotelu. Pochopitelně v naší skupině nechyběl ani Karel. Opět přemlouval, sliboval.... Prostě si nedal pokoj. V přízemí hotelu se konala svatba a když Karel neuspěl šel ještě zapít svůj smutek se svatebčany :-))). S Ivou jsme dorazily na pokoj. Jaké však bylo naše překvapení když po chvíli někdo klepal na balkonové dveře. Tak jednoho chlípníka jsme se zbavili a najednou ťukali dva!   Pochopitelně že jsme slušná děvčata tak jsme balkonovou návštěvu nepustily dovnitř a šly jsme spát.
 
9.DEN   29.08.2009
 Ráno jsme se musely smát. Vedle nás bydleli průvodci a tuze se divili, že jsme jim večer neotevřely. Prý s námi chtěli jen KOOPERATIVOVAT !?! Jen jsme se nad tím pousmály. Holt mladí kluci.Tak jsme je poučily, že slušné návštěvy chodí hlavními dveřmi a ne přes balkon. Po snídani, která byla stejně jako večeře v chudším stylu jsme si vyzvedli objednaná vína,zabalili je do kufrů a ty pak naložili do autobusu. Ještě jsme se šli projít po okolí. Eva navštívila hřbitov, kde na hrobech byly hrnky s pitím a talíře s jídlem. Asi zde probíhal nějaký svatodušní svátek a živí nosili jídlo zesnulým aby si je nepohněvali.V 11.hodin vyrážíme zpět do vlasti. Ve 12:30 jsme na Srbských hranicích. Jsou zde žebrající cikáni. Na přechodu chtějí za návštěvu WC peníze. Naše souputnice se málem porvaly s místní hajzlbábou. Ta byla tak vytočená, že záchody zamkla a nám nezbylo nic jiného než "navštívit" kukuřici. Ještě že je světlo :-)))Odjíždíme ve 14:00. V 16:00 přechod Doljevac. V 19:10 Míjíme Bělehrad. Ve 22:52 přijíždíme na Maďarské hranice a teprve tady poznáme co je to peklo. S autobusem popojíždíme hlemýždím tempem. Je to horší než při návratu z Rumunska nebo Ukrajiny. Maďaři si nás "vychutnali".
 
10.DEN   30:08.2009
 Maďarské hranice projíždíme po čtvrté hodině ranní. Přes maďarské území je to už pohoda a v 7:00 jsme na přechodu RAJKA. Pak pádíme jako s větrem o závod. Do Prahy jsme dojeli šťastně a ve zdraví kolem 13.hod. V Autobuse jsme proseděli 27 náročných hodin ale stálo to za to . Všichni se loučíme a už začínáme přemýšlet kam a s jakou cestovkou to příští rok vyrazíme :-)))
 A to ještě nevíme že se příští rok znovu sejdeme na břehu Ohridského "moře"........
 
PS: Všem účastníkům zájezdu se velice omlouvám, že moje "dílo" vznikalo skoro celý jeden rok. "Zasvěcení" vědí, že to pro mne po mém návratu z dovolené domů nebylo jednoduché a na psaní jsem neměla ani pomyšlení. Proto vám všem moc děkuji za trpělivost s jakou jste vydrželi čekat. Ještě jednou moc děkuji.
 
Lada
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA