Jdi na obsah Jdi na menu
 


Droboučké střípečky z cesty po zemi welšské

19. 7. 2011

 

Droboučké střípečky z cesty po zemi welšské.
 
Cestu autobusem rovnou přeskočím, zábavné na ní byly snad jen vouchery obdržené při použití toalet, které bylo možno směnit za předražené zboží, takže když jsme hodně pily a vzájemně se složily, odměnou nám bylo pár drobných čtverečků z nejmenší čokolády v regále. Leč při dlouhé cestě i to lepší než nic.
A protože málo je vždycky lepší než nic, popíšu vám pár míst, které se mně nejvíce líbily.
 
Ostrov WIGHT na jihu, na který jsme odjížděli ze slovutného Portsmouthu, nás přivítal slunečným dnem a prvním pidivýšlapem na táhlý pidipahorek s křížem a nádherným výhledem na moře.
 
Opatství TINTERN ABBEY - Abaty TyndyrnWilliam Wordsworth v jedné ze svých nejznámějších básní a inspiroval i mnohé Turnerovy obrazy. Mniši ho museli opustit po církevním rozkolu v roce 1547, a tak již pár století chátrá do vznešeně kamenné krásy. Okno v průčelí chrámu by svými rozměry ohromilo i dnes. Všechno jsme tak prolezli, vlezli jim do kuchyně i do dormitáře. Tam pod podlahou protékal potůček, na kterém si mniši vystavěli po římském vzoru záchůdek. Další rameno vody pak činilo totéž i pod domem pro hosty. - je překrásný komplex gotického cisterciáckého kláštera, založeného 1131 v malebném údolí řeky Wye - Afon Gwy. Jeho krásu opěvuje
 
Vodopády na řece Neath mně nepřipadaly nijak zvlášt zajímavé, ale málem jsem tam Renatě zničila foták, když jsem uklouzla na mokrým balvanu, jen někdo dořekl, abych přes něj nelezla. Přežil to foták, Renata i moje kolena s modřinama.
 
Přírodní rezervace GOWER s pláží Rhossili Bay, po které můžete až za obzor, bylo krásné místo na zvrásněném útesu, kde ještě bylo vidět jak se tvořil a nejrůznější barevné útvary moře ještě nestačilo obrousit. Eva tam umělecky zachytila západ slunce nejmíň tisíckrát. A na útesu sametový tebíšek po kterém byly poházeny trsy pěkně vzrostlých vřesů a ovčích hovínek. Ultra měkký došlap a výhled zase dodaleka, překrásný večer.
 
A první tůra v národním parku BRECON BEACON s výstupem na nejvyšší Pen-Y-Fan. V informacích před cestou obdržených bylo ještě dodáno : kopcovitém. Co však dodáno nebylo, bylo to, že vrcholů bude hned několik- já napočítala asi čtyři- půjde se ve větru, dešti a mlze jak mlíko, ve které se nám náčelník s rychlou skupinou ztratí hned za prvním návrším.
A tak se nás pár totálně promočených scuklo na chvostu a klusali jsme ovčí pěšinkou kamsi dopředu. Občas Tomáš vytáhl svůj aparátek a našel tam ten sever či co, a zas jsme klusali mlhou, ze které se vynořovaly špinavé huňaté ovčí přízraky. Pak jsme potkali pravého anglického gentlemana záchranáře, který nám vyřídil vzkaz od rychlé pěchoty, že jdeme asi úplně špatně. A náhle se mlha na pár vteřin protrhla a my jsme zjistili, že stojíme na hraně nějakého srázu a vidíme do zelené kotliny hluboko pod námi, kde se i ovce jevily jako bílá myší hovínka poházená po stráních. No to jsme teda ječely úžasem jak Jezinky ! A pak zase dolů a drápat se nahoru, vše za vydatného přispění deště, a podívat se naproti na další vrchol a zase šup na něj, a hop ještě na další a pro jistotu ještě na ten hned vedle.
Když se počasí trochu umoudřilo, výhledy do daleka na mnoho jezer a na ty sametem potažené kopce stál za to.
 
Na cestu po členitém pobřeží PEMBROKESHIRE COAST nám pro změnu pršelo a vítr bundy obracel.
Tak jsme šli zase cestičkou a Věra říkala, že to tam vypadá jako v Bretani. Eva se zas nakláněla do všech skalních trhlin, aby získala nejlepší záběr. Promočeni na kost jsme dorazili k dalšímu klenotu v údolí u říčky, který se zdálky jevil zcela benigně. Ale pak přišla šlupka : katedrála z 6.století s ruinami biskupského paláce ST. DAVID’HEAD - Eglwys Gadeiriol Tyddewi, založená sv. Davidem jako klášter v Údolí růží. Dlouho trpěl nájezdy Vikingů a v roce 1081 sem Vilém Dobyvatel uložil ostatky zakladatele. Svatý David je patronem Walesu a slaví se 1.března.
 
Chrám dobře zachován s dřevěnou, filigránsky vyřezávanou střechou a nádherným malovaným stropem, rozděleným do několika oddělených kaplí a prostorů. A tak jako všude okolo tamních kostelů vystupovaly z trávníku kamenné tesané vertikální náhrobní kameny.
 
A samozřejmě pršelo až lilo, což se po našem ubytování v podhorském hostelu změnilo v šílenou bouřku. Pro změnu. No aspoň se nám dobře spalo ! Jen ty horní palandy by mohly dělat nějak širší.
 
Další výstup na horu SNOWDON, 1085m jsem vzhledem k černým mrakům ležícím proklatě nízko vyhodnotila jako extrémně rizikový a zbaběle si dopřála luxusního výstupu funící zubačkou, která se k vrcholu vlekla skoro tři čtvrtě hodiny. Nahoře jako vždy, mlha hustá jak plnotučné mléko, ale pro oživení jsme schytali před vrcholem i něco ledových krup. Rukavice jsem neměla, omotala jsem si tedy tu ruku co zábla víc čelenkou a jala se hbitě sestupovat z vrcholu do příznivějších klimatických pásem. A jak si tak kamzičím, potkám v mlze postavu, které kouká kousek zelené bundy. Náčelník ! Ale jak to, že se potkáváme na stejné cestě když on vyrazil z úplně jiného sedla než máme míst sraz ? Jednoduché jak facka . v galské zemi totiž není nikde žádné značení. Není ani na silnicích, ani u měst, tak prostě není ani na horách.
Tak mně u balvanu mávl kamsi do mlhy a tam že prý je třeba jít. No na vrchol se mi zpátky nechtělo, tak jsem holkám řekla, že počkám u balvanu, at si pospíší. A tak čekám a čekám, vítr duje jak šílenej, nikde kouska kloudnýho závětří, samý doury dolů. Jeden anglický gentleman se mně přišel zeptat, zda nepotřebuji pomoct. No chlapče, potřebuju, ale co bych ti vykládala ! Když uplynula hodina, vydala jsem se vztekle dobýt vrchol. Koukám na siluety okolo vrcholovýho čudlíku, no může to být koneckonců kdokoli. Všechny jsem je našla nasáčkovaný v restauračce u svačinky.
 
Vesnice s nejdelším názvem na světě asi nestojí ani za zatočení volantu, ale je to perfektní marketingový tah.
 
CHESTER je až kýčovité městečko na řece Dee s katedrálou založenou 1093, kostelem St John‘s ze 7.století a spoustou hrázděných domů s vyřezávanými arkýři a krytou obchodní kolonádou. Dvoupatrové obchody si zachovaly svůj ráz ze středověku,
Za vlády Římanů, trvající až do začátku 5.století, se jmenovalo Deva a zbytky amfiteátru lze ještě vidět.
 
Ve městečku GRASMERE jsme si my více odvážní zakoupili místní specialitu : gingerbread. Ten patří k těm gastronomickým produktům, které prostě máte rádi, anebo vůbec nemusíte ani omylem. U kostela je pohřben Wordsworth.
 
V Lake District jsme došli po dvou hodinách chůze podél krásného hlubokého jezera na úpatí SCAFELL PIKE 979m. A pak vydlážděnou cestičkou a schody před potůček nahoru a zas jen nahoru, k bludným kamenům někde okolo 600m. Tam jsem viděla jak se pinoží lidi další cestou do sedla, no nejmíň na další hodinu, ale spíš víc a hlavně : zas tam bylo všude to mlíko. Tak jsem si šla radši užívat pomalého sestupu a odpočinku u zurčícího potůčku a pozorování přeskakujících lidí. A při návratu jsem se šla podívat na každou ovci okolo a pozorovala nějaké strašně malinké ptáčky, co je dokázalo unést kapradí.
 
A jídlo bylo dobré a přejídali jsme se na snídaních, a hotel na pobřeží krásný a chodily jsme s Evou v moři a nikde nebyly žádné reklamy a skvěle čistý vzduch a všude barevný kytky a hodně ovcí a hodně zeleně a hodně kamenných zídek. Prostě hodně všeho dobrýho, tak pojedte příště s námi.
A další vám napíšou další a všechno uvidíte na fotkách.
 
Prostě to zase bylo krásné !
 
Bára
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA