Jdi na obsah Jdi na menu
 


Báseň o Pěšácích v Panenském Týnci

30. 3. 2009
Báseň o tom, jak Pěšáci putovali z Panenského Týnce do Třebíze a o všelikém jejich konání i strádání v předjarním čase o jedné sobotě A.D. MMIX
 
 
Splašeně mi srdce bije,
to bude ta energie.
Cítím ji až v límci,
jsem v Panenském Týnci.
 
I když není jako v létě,
hodně nás je na výletě.
Dnes jdeme bez Mirka,
náčelník je Jirka.
 
Nejdřív si nás spočítá,
potom pověst předčítá.
Leckdo strachy sotva dýše,
co proved‘ Jan-abatyše.
 
Když dokončil vzdělání,
kupředu nás pohání.
Cestou vyhlížíme les,
přidal se k nám velký pes.
 
Pěkně se nám pochoduje,
i když vítr občas duje,
sluníčko už hřeje dost
všem Pěšákům pro radost.
 
Holé stromy, širá pole,
moje turistické hole,
sněženky i bodláky –
vše zachytí foťáky.
 
Když už  chůzí umdlíváme,
škobrtáme, klopýtáme,
Jirka podá návrh (mírný):
co tak zajít do palírny?
 
Dáme si na stojáka
pořádného panáka.
Pálenky lahodné chuti
též ke koupi zásob nutí.
  
Hlad už nám útroby svírá.
Zachce se ti masa, sýra?
Do hospody pospíchej,
Do nosu si řádně dej!
 
Ale ouha, to je zrada,
„paní vrchní“ není ráda,
že se kšefty hýbat budou,
raděj‘ zívá stálou nudou.
 
Vyčte nám, že je nás moc,
tak jí dáme dobrou noc.
Sním o tom, že dám si husu
cestou domů v autobusu. (pořádně narvaném!!!)
 
Blanka
 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA